Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.
Pochybnosti nad investicí do čističky?
15. ledna 2021 / František Mikeš
Průtahy s kauzou Čapí hnízdo
11. ledna 2021 / František Mikeš
V krizi se projeví síla a efektivnost státu při eliminaci krizových jevů
06. ledna 2021 / František Mikeš
Hraniční pásmo
21. prosince 2020 / Jan Vaněček
Migrace a volby
13. listopadu 2020 / František Mikeš
Koupit nebo nekoupit ČOV a „Obchvatný kanál“?
20. června 2020 / Antonín Princ
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Budoucnost ve světě ojedinělé open air divadelní scény v Českém Krumlově
08. června 2020 / František Mikeš
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Quo vadis, otáčko?
08. června 2020 / Jan Vaněček
Povídka z knihy Veselosti z krumlovského Česka: Děda Šeda
31. května 2020 / Jan Vaněček
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Reakce na vystoupení místostarosty Martina Háka v ČT k připravované opravě otáčivého hlediště
31. května 2020 / František Mikeš
K tématu nákupu čistírny odpadních vod
24. května 2020 / František Mikeš
Jak dál rozvíjet majetek města?
18. května 2020 / František Mikeš
Vzpomínka na Františka a Dagmar Vaněčkovy
14. května 2020 / Jan Vaněček
Ředitelka Krajské hygienické stanice Kvetoslava Kotrbová: Je důležité zachovat klid a dodržovat pravidla, která jsou nastavena. Jen tak to zvládneme
24. března 2020 / Jan Bohdal
Služby cestovního ruchu budou jednou z nejpostiženějších oblastí, říká VÁCLAV STÁREK
22. března 2020 / Vojtěch Berka
Dokument: KRIZOVÝ PLÁN KRUMLOVÁCI 2020
17. března 2020 / Vojtěch Němec, Václav Velek
Letiště České Budějovice – kouřová clona a kde je zdravý rozum?
07. února 2020 / Dalibor Uhlíř
Logistika se mění před očima, je potřeba se připravit na budoucí trendy!
20. ledna 2020 / Zdeňka Lovčí
Dělá to BUM! a město je na to bezzubé. Anebo ne?
02. prosince 2019 / Martin Střelec
Wintonovo dítě - Příběh židovské dívky
09. listopadu 2019 / Jan Vaněček
Potřebujeme opravdu Management Plán historického centra a podobné další studie?
01. listopadu 2019 / Jiří Čtvrtník
„Peníze tečou proudem do městské kasy.“
31. října 2019 / Zdeněk Duspiva
Otevřený dopis Sdružení cestovního ruchu Český Krumlov
28. října 2019 / Jaroslav Berka
ROZHOVOR: Jiří Muk: Projekt Medialize it je o mezinárodní výměně zkušeností
27. září 2019 / Jiří Muk
Povídání o čističce a fajnym chłopakovi
21. září 2019 / Jan Vaněček
Finanční úřad v Kaplici neskončí
23. srpna 2019 / Pavel Talíř
Dopisové přítelkyně (Pen Friends)
16. července 2019 / Jan Vaněček
Milí Krumlováci, rozmohl se nám tady takový nešvar...
29. května 2019 / Jaroslav Berka
Umělci média potřebují - projekt UNES-CO Kateřiny Šedé a jeho mediální ohlasy
26. dubna 2019 / Zdeněk Duspiva
Jak dál s rozvojovým fondem?
25. února 2019 / Zdeněk Duspiva
Gymnázium v Kaplici má šanci
18. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Připomínky opozičních zastupitelů k materiálu zastupitelstva o koupi ČOV [DOKUMENT]
17. února 2019 / ČK opozice
Podnikat během studia?
09. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Rozpočet města v rozporu s přáním koalice
03. ledna 2019 / Miroslav Máče
Vyjádření českokrumlovské koalice k memorandu opozice ze dne 27. 11. 2018 [DOKUMENT]
03. ledna 2019 / ČK koalice
Co mne napadá? Kultura je péče o duši
14. prosince 2018 / Jan Vaněček
ROZHOVOR: Ředitelka GEU Kaplice Zdeňka Lovčí: Rodinná atmosféra na škole není žádné klišé
12. prosince 2018 / Jan Bohdal
(Také) českokrumlovský spisovatel a lékař Ladislav Ptáček by se letos dožil 110 let
29. listopadu 2018 / Jan Vaněček
Volbami to nekončí. Naopak
10. října 2018 / Jaroslav Berka
Divadlo s nejvyšším stropem
14. září 2018 / Jan Vaněček
Pozoruhodný říční druh: NEOVODÁK
13. září 2018 / Václav Král
Český Krumlov a UNESCO & UNES-CO
07. září 2018 / Jan Vaněček
Stanovisko ke kopírování části programu politických stran před komunálními volbami
07. září 2018 / Petr Šandera
Jak se žilo, žije a hlavně jak se nám občanům bude v Českém Krumlově žít?
16. srpna 2018 / Jiří Čtvrtník
Recept nejen pro Krumlováky: Mám málo peněz – co s tím?
04. června 2018 / Markéta Drdová
K projektu Unes-Co Kateřiny Šedé
12. dubna 2018 / Václav Král
Našemu městu chybí již řadu let vizionář
23. února 2018 / Miroslav Páral
ROZHOVOR: Jak podpořit zaměstnanost pracovníků v Krumlově? Nástroje jsou omezené, uvědomuje si Město Český Krumlov
09. února 2018 / Jan Bohdal
ROZHOVOR: Prakticky nevidím rozdíl v kvalitě výuky v Kaplici v porovnání s tím, jak se předměty učí na vysoké škole, říká ředitel kaplického gymnázia, ekonomické školy a učiliště Ladislav Šolc
26. ledna 2018 / Jan Bohdal
Krumlováci: Chceme vědět, jak se vám ve městě žije
30. prosince 2017 / Jaroslav Berka
Český Krumlov FREE.......
28. prosince 2017 / Zdeněk Duspiva
PŘEČETLI JSME ZA VÁS: Cíl dopravní koncepce města Český Krumlov: Integrace hromadné dopravy
26. prosince 2017 / Jan Bohdal
Můj opojný Český Krumlov
26. prosince 2017 / Václav Král
Nelení. Jan Vaněček potěší03. listopadu 2020 11:34 / Autor: Monitor - redakce

V životě dělal leccos a vždy s patřičným entuziazmem, v dobré náladě a pracovním rozmaru. Taková je vizitka Jana Vaněčka.
Rodilý Krumlovák říká, že město a lidi v něm má pod kůží. „Neměnil bych. Stejně jako swingovou muziku. Dodnes ji hraji v kapele Swingtrio na kytaru. Mým oblíbencem je Glenn Miller, zejména jeho skladbu Moonlight Serenade si rád pouštím,“ pootevírá Jan své soukromí.  

Vystudoval techniku, ale lákalo ho psaní. Proto se po maturitě hlásil ke studiu žurnalistiky na Karlově univerzitě v Praze. Přijímačky udělal, avšak nebyl přijat. „Prý chodím s rodiči do kostela, což se neslučuje s posláním socialistického novináře. Ale zmátořil jsem se z toho, přišlo mi na mysl, že neúspěch slabého odrazuje, silného posiluje. Uvědomil jsem si, že důležité je umět držet vždy hlavu zpříma. Vzal jsem si příklad ze svého otce, který ztratil ve čtyřiceti letech zrak, ale nezoufal a dokázal se s tím vyrovnat. Velkou posilou mu byla maminka, starostlivá a pracovitá. Stala se mně i sestře v mnohém vzorem. Stále na oba rodiče rád s úctou a láskou vzpomínám. Zvláště v tyto dušičkové dny,“ neubrání se nostalgii Jan Vaněček.
Tvořivé začátky
Další životní cesty byly plodné: „Zachutnalo mi tvořit, budovat a něco dokázat. Po práci jsem postavil za tři roky dům, zplodil syna (i dceru) a zasadil strom. Začalo mne bavit i psát. Přispíval jsem do novin, dokonce do Dikobrazu, což byla první liga humoru. Zkoušel jsem trochu i veršíky. Třeba v rámci pracovních povinností jsem občas jezdil po Šumavě na služební cesty. Co se mi tam jednou přihodilo, jsem napsal v básničce s názvem O důležitosti vody:
Na služební cestě
v jedné šumavské vesnici objednal jsem si v hospodě teplý párek s křenem.
Čekám  ― okamžik, chvilku, pak i chvíli, náhle cítím, že dochází mi trpělivost.
Zvolám proto: „Vrchní, kdy to k čertu bude!“
Odpoví mi: „Nezlobte se, pocestný člověče.
Párek, křen, hrnec, vařič i kuchaře máme.
Ale voda jako na potvoru zase dneska neteče.“
Po sametové revoluci skončil s píchačkami a stal se sám sobě šéfem. A posléze si troufl na knihu.

Pero místo pantoflí
Když přesídlil o důchodu, nepropadl sentimentu a lenošení, naopak přišlápnul v psaní na plyn. Na svém kontě má jedenáct knih, „Koukají na mě z poličky jako fotbalová jedenáctka. Mou literární parketou je především humor. Poslední knížku s názvem Humoresky jsem stvořil letos v době rouškové. Je v ní tucet povídek a jedna na přilepšenou, přináší humor pro dámy i pány, také jsem prostřídal prostředí a dal si záležet, aby bylo poznat, že mou oblíbenou pochutinou je vtipná kaše. Ostatně čeština je přece jazyk vtipný, o tom není pochyb. Jen se někdy opomíjí nebo nahrazuje vulgarismy. V životě potkáme hodně šašků, ale málo opravdových komiků. Humor odráží stav lidské mysli, umí pobavit a vysmát se hlouposti. Obdivuji lidi, kteří si dovedou udělat legraci i sami ze sebe. Humor nesmí ale pálit a příliš štípat. Psát ho proto není žádná legrace. Řekl bych, že je to jedna z nejtěžších literárních disciplín,“ míní švihácký Jan Vaněček.
„Po celou dobu spolupracuji s Miloslavem Martenkem, který mé knihy ilustruje a dodává jim vhodnou porci vesela. Ví kde a jak text kresbou obohatit. V Humoreskách je samostatná část věnována jeho kreslenému humoru.“
Co autora těší
Nejvíce hrdý je Jan na knihu Můj život s operou, v níž přibližuje život a dílo známé operní režisérky Inge Švandové-Koutecké, která tehdy žila v Českém Krumlově. Uměleckou kariéru zahájila v Jihočeském divadle, hostovala na dalších operních scénách a řadu operních děl inscenovala na otáčivém hledišti v zámecké zahradě. Režírovala rovněž Slavnosti pětilisté růže, učila operní zpěv na českobudějovické konzervatoři. „Když mne oslovila, jestli bych o ní napsal knihu, tak mne jako humoristu zlákalo především to, že se jmenuje Švandová. A švanda s ní i pak byla.“
Dalším Janovým oblíbencem je v Krumlově populární a hojně navštěvovaný hudebně zábavný pořad Podvečerník. Píše k němu scénář a moderuje ho. Takže jej těší, jak je v Krumlově populární a hojně navštěvovaný. „Tíhu pořadu má na bedrech kapela Swingtrio se zpěvačkou Romanou Strnadovou, sólistkou Jihočeského divadla. Zveme si hosty, kteří program obohatí a zpestří. Bohužel letos se kvůli covidu nekonal. Ani s kapelou jsme si nezahráli. Nějak mi to chybí, tak si aspoň zabrnkám doma na kytaru sám.“
Zajímavá témata
V důchodu neustrnul a dál nachází témata, která mají ostatním co říci. Spolupracuje s dvouměsíčníkem pro kulturu a dialog Listy. Publikoval v něm např. esej o doktorce Ruth Hálové, jedné z 669 převážně židovských dětí, jež Nicholas Winton zachránil před nacistickými koncentráky.
Dalším neobvyklým tématem byla šestnáctiletá přátelská korespondence Olgy Simonové z Husince se slavnou anglickou spisovatelkou Agathou Christie. Rozsáhle ho zpracoval v Listech a interpretoval na besedách v Prachaticích a Netolicích. Pro Český rozhlas České Budějovice píše rozhlasové sloupky: „Snažím se, aby byly pokud možno humorné a nevšední. Ostatně vyvarovat se všednosti je pro spisovatele hodně důležité.“
Doba covidová
Jarní omezení trávil doma při psaní Humoresek, neboť „lidi je zapotřebí pobavit, pokusit se vyvolat úsměv na tváři, který by jim pomohl zbavit se zbytečné frustrace a strachu z toho, co je a bude“. Odpoledne pracoval na zahradě nebo s přítelkyní vyrazili do lesa. „Uvědomili jsme si, jak velký a důležitý vliv má příroda na naši mysl i zdraví.“
Autorka: Jana Zuziaková
Článek vyšel 27. 10. 2020 v Deníku: https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/neleni-jan-vanecek-potesi-20201027.html