Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.
Zázraky se i dnes dějí - Křížová hora nad Českým Krumlovem
12. dubna 2022 / Dalibor Uhlíř st.
O podvodnících a šmejdech
03. února 2022 / Jan Vaněček
Plešivec nebude mít starou fabriku, bude mít nové Penny (rešerše tehdy a nyní...)
02. února 2022 / Jan Bohdal
Přání krumlovského spisovatele Jana Vaněčka do nového roku 2022
27. prosince 2021 / Jan Vaněček
Vánoční zamyšlení
19. prosince 2021 / Jan Vaněček
Kasárna ve Vyšném aneb do třetice
18. října 2021 / Jan Vaněček
Bílá paní krumlovská
07. srpna 2021 / Jan Vaněček
První český (krumlovský) Národní výbor
24. července 2021 / Jan Vaněček
Parkování na Plešivci a špatný stav povrchů na tomto krumlovském sídlišti řeší město operativně dle požadavků, potřeb a kapacity. „V současné době zde nic nového neplánujeme,“ říká tisková mluvčí Petra Nestávalová
05. července 2021 / Jan Bohdal
Nejen o Šibeničním vrchu
02. července 2021 / Jan Vaněček
Poznámka k využití bývalých krumlovských kasáren
14. června 2021 / František Mikeš
Významné kulatiny režisérky Inge Švandové
24. května 2021 / Jan Vaněček
Blue Moon
08. března 2021 / Jan Vaněček
Ústavní soud a volby
05. února 2021 / František Mikeš
Poučení z případu Florián
21. ledna 2021 / Jan Bohdal
Pochybnosti nad investicí do čističky?
15. ledna 2021 / František Mikeš
Průtahy s kauzou Čapí hnízdo
11. ledna 2021 / František Mikeš
V krizi se projeví síla a efektivnost státu při eliminaci krizových jevů
06. ledna 2021 / František Mikeš
Hraniční pásmo
21. prosince 2020 / Jan Vaněček
Migrace a volby
13. listopadu 2020 / František Mikeš
Koupit nebo nekoupit ČOV a „Obchvatný kanál“?
20. června 2020 / Antonín Princ
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Budoucnost ve světě ojedinělé open air divadelní scény v Českém Krumlově
08. června 2020 / František Mikeš
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Quo vadis, otáčko?
08. června 2020 / Jan Vaněček
Povídka z knihy Veselosti z krumlovského Česka: Děda Šeda
31. května 2020 / Jan Vaněček
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Reakce na vystoupení místostarosty Martina Háka v ČT k připravované opravě otáčivého hlediště
31. května 2020 / František Mikeš
K tématu nákupu čistírny odpadních vod
24. května 2020 / František Mikeš
Jak dál rozvíjet majetek města?
18. května 2020 / František Mikeš
Vzpomínka na Františka a Dagmar Vaněčkovy
14. května 2020 / Jan Vaněček
Ředitelka Krajské hygienické stanice Kvetoslava Kotrbová: Je důležité zachovat klid a dodržovat pravidla, která jsou nastavena. Jen tak to zvládneme
24. března 2020 / Jan Bohdal
Služby cestovního ruchu budou jednou z nejpostiženějších oblastí, říká VÁCLAV STÁREK
22. března 2020 / Vojtěch Berka
Dokument: KRIZOVÝ PLÁN KRUMLOVÁCI 2020
17. března 2020 / Vojtěch Němec, Václav Velek
Letiště České Budějovice – kouřová clona a kde je zdravý rozum?
07. února 2020 / Dalibor Uhlíř
Logistika se mění před očima, je potřeba se připravit na budoucí trendy!
20. ledna 2020 / Zdeňka Lovčí
Dělá to BUM! a město je na to bezzubé. Anebo ne?
02. prosince 2019 / Martin Střelec
Wintonovo dítě - Příběh židovské dívky
09. listopadu 2019 / Jan Vaněček
Potřebujeme opravdu Management Plán historického centra a podobné další studie?
01. listopadu 2019 / Jiří Čtvrtník
„Peníze tečou proudem do městské kasy.“
31. října 2019 / Zdeněk Duspiva
Otevřený dopis Sdružení cestovního ruchu Český Krumlov
28. října 2019 / Jaroslav Berka
ROZHOVOR: Jiří Muk: Projekt Medialize it je o mezinárodní výměně zkušeností
27. září 2019 / Jiří Muk
Povídání o čističce a fajnym chłopakovi
21. září 2019 / Jan Vaněček
Finanční úřad v Kaplici neskončí
23. srpna 2019 / Pavel Talíř
Dopisové přítelkyně (Pen Friends)
16. července 2019 / Jan Vaněček
Milí Krumlováci, rozmohl se nám tady takový nešvar...
29. května 2019 / Jaroslav Berka
Umělci média potřebují - projekt UNES-CO Kateřiny Šedé a jeho mediální ohlasy
26. dubna 2019 / Zdeněk Duspiva
Jak dál s rozvojovým fondem?
25. února 2019 / Zdeněk Duspiva
Gymnázium v Kaplici má šanci
18. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Připomínky opozičních zastupitelů k materiálu zastupitelstva o koupi ČOV [DOKUMENT]
17. února 2019 / ČK opozice
Podnikat během studia?
09. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Rozpočet města v rozporu s přáním koalice
03. ledna 2019 / Miroslav Máče
Vyjádření českokrumlovské koalice k memorandu opozice ze dne 27. 11. 2018 [DOKUMENT]
03. ledna 2019 / ČK koalice
Co mne napadá? Kultura je péče o duši
14. prosince 2018 / Jan Vaněček
ROZHOVOR: Ředitelka GEU Kaplice Zdeňka Lovčí: Rodinná atmosféra na škole není žádné klišé
12. prosince 2018 / Jan Bohdal
(Také) českokrumlovský spisovatel a lékař Ladislav Ptáček by se letos dožil 110 let
29. listopadu 2018 / Jan Vaněček
Volbami to nekončí. Naopak
10. října 2018 / Jaroslav Berka
Divadlo s nejvyšším stropem
14. září 2018 / Jan Vaněček
Pozoruhodný říční druh: NEOVODÁK
13. září 2018 / Václav Král
Český Krumlov a UNESCO & UNES-CO
07. září 2018 / Jan Vaněček
Stanovisko ke kopírování části programu politických stran před komunálními volbami
07. září 2018 / Petr Šandera
Jak se žilo, žije a hlavně jak se nám občanům bude v Českém Krumlově žít?
16. srpna 2018 / Jiří Čtvrtník
Recept nejen pro Krumlováky: Mám málo peněz – co s tím?
04. června 2018 / Markéta Drdová
K projektu Unes-Co Kateřiny Šedé
12. dubna 2018 / Václav Král
Našemu městu chybí již řadu let vizionář
23. února 2018 / Miroslav Páral
ROZHOVOR: Jak podpořit zaměstnanost pracovníků v Krumlově? Nástroje jsou omezené, uvědomuje si Město Český Krumlov
09. února 2018 / Jan Bohdal
ROZHOVOR: Prakticky nevidím rozdíl v kvalitě výuky v Kaplici v porovnání s tím, jak se předměty učí na vysoké škole, říká ředitel kaplického gymnázia, ekonomické školy a učiliště Ladislav Šolc
26. ledna 2018 / Jan Bohdal
Krumlováci: Chceme vědět, jak se vám ve městě žije
30. prosince 2017 / Jaroslav Berka
Český Krumlov FREE.......
28. prosince 2017 / Zdeněk Duspiva
PŘEČETLI JSME ZA VÁS: Cíl dopravní koncepce města Český Krumlov: Integrace hromadné dopravy
26. prosince 2017 / Jan Bohdal
Můj opojný Český Krumlov
26. prosince 2017 / Václav Král
Jak dál s rozvojovým fondem?25. února 2019 16:05 / Autor: Zdeněk Duspiva

Na otázku „jak dál s rozvojovým fondem?“ jsem odpovídal už více než před 25 lety během několikaměsíčního výběrového řízení na ředitele - jednatele této městské společnosti.  Psal jsem o tom „jak?“ i mnohem později a stručně v novinách - už s odstupem, nadhledem a se zkušeností i znalostí zákulisí (cca před 16 lety).
Úplně první historická varianta ve spolupráci s bankami (Komerční banka a Barclays Bank BZW) předpokládala vznik „Investičního fondu Český Krumlov“, kam by město vložilo zajímavý majetek (většinou v nedobrém stavebním stavu s potřebou oprav a investic) a partneři vložili finance - to vše při zachování strategické kompetence města nad celým projektem. Projekt patřil k prvotním v rámci rozvíjejícího se investičního bankovnictví, ale byl záhy zastíněn startem kuponové privatizace a vznikem standardních investičních fondů.
Už při vzniku Českokrumlovského rozvojového fondu spol. s r.o. („Fond“) se počítalo s několika fázemi rozvoje. Na převzetí obecně stavebně i právně zanedbaného a neuspořádaného majetku navazovalo posouzení a navržení optimálního využití a následně z toho vyplývající redukce majetku a případné ponechání si nezbytných strategických provozů a objektů. Po restartu chodu a obnovy města a jeho centra a rozjezdu dalších služeb měl Fondu zbýt jen strategický a částečně i „neprofitní“ majetek a realizace podobně komplikovaných projektů. Hlavní a poměrně brzkou budoucností pak měla být rozvojová činnost a aktivity ve prospěch města a jeho obyvatel – ve smyslu tehdy neexistujících rozvojových agentur … s malým profesionálním týmem a s minimem majetku, subjekt koordinující projekty a hledající financování a partnery pro projekty.
Další vývoj se ale časem podle mne zásadně odklonil a mnohdy potvrdil jedno z rizik podobných projektů - tzv. “komunálního socialismu“. Fond na počátku po převzetí hotelů z objektivních důvodů zaměstnával desítky zaměstnanců. Tomu předcházelo „silové“ až kritické převzetí nešikovně pronajatého hotelu Růže a následně trochu klidněji i hotelu Krumlov od „státu“. To bylo přechodné řešení, brzy vyřešené privatizací a alespoň na čas zbavení se stigma městského velkozaměstnavatele. Fond byl v dalších letech postupně začleňován do majetkových a investičních operací a transakcí města, včetně dotačních aktivit… mnohdy mimo přímou kontrolu zastupitelstva (i veřejnosti) a jeho pole působnosti se rozrostlo o pro kritiky sporné a nadstandardní aktivity. S novými úkoly pak souvisí i nárůst počtu zaměstnanců.
Malá část vstupního nemovitého majetku (základního jmění oceněné účetně na 333 mil. Kč) byla předurčena pro prodej a zajištění potřebných finančních prostředků na opravu a obnovu. Jedním z důvodů zvoleného řešení a vzniku fondu byl nedostatek zdrojů na komplexní obnovu a snaha najít finanční a další strategické partnery - a to pod kontrolou města s důrazem na efektivní rozvoj města a jeho činností. Větší část svého majetku město z podobných důvodů privatizovalo prostřednictvím známé „porevoluční“ vyhlášky – formou přednostního prodeje domů provozovatelům nebytových prostor či dosavadním obyvatelům. Mezi hlavní podmínky patřily termíny pro rekonstrukce domů včetně přednostního předkupního práva města po uplynutí 10leté lhůty i podmínka zachování části bytového fondu v domech. Město také mohlo poskytnout garancí pro vlastní financování.
Část majetku byla rekonstruována a efektivně pronajata. V 90. letech se přímými smlouvami na pronájmy (mj. i bez skrytých „přeprodávaných“ podnájmů) podařilo mnohonásobně zvýšit příjem města.
Majetek pro Fond byl vybrán ve spolupráci s poradci. Všechno majetkové a strategické rozhodování bylo v kompetenci valné hromady, kterou od vzniku až do nového zákona tvořilo městské zastupitelstvo. V čele Fondu byli dle stanov 3 jednatelé – ředitel, starosta a místostarosta. Rozhodování vedení Fondu bylo většinové, ale s omezeními v nakládání s majetkem. Všechny majetkové změny schvalovalo celé zastupitelstvo. Fond sice vznikl jako společnost s ručením omezeným, ale nadstandardně kvůli větší kontrole byla vytvořena i ze zákona „nepovinná“ Dozorčí rada.
Krumlovský Fond na počátku opravil některé objekty, které primárně slouží krumlovákům (např. budova ZUŠ) nebo obecně všem, včetně návštěvníků. Mezi takové významné projekty patří např. Centrum Egona Schieleho („MKCES“) – galerie a studijní ateliéry v objektech bývalého historického pivovaru (před revolucí Podnik služeb). Objekt jsme z peněz ČKRF rekonstruovali za téměř 10 mil. Kč a pronajali centru na 99 let s nájmem umořovaným investicemi do objektů ze strany centra a jeho partnerů. Smluvní podmínkou bylo mj. i trvalé umístění min. jednoho originálu obrazu Egona Schieleho. Později kolem roku 2000 a dál došlo po změnách na městě i v MKCES (odchod R.Laudera z ČR po sporu o TV NOVA …) k pro laika poněkud krkolomným transakcím a převodům s vložením části městského majetku do společné nadace s fyzickými osobami (formou vkladů oceněných uměleckých děl ad.). Centrum však celou dobu funguje jako významné středisko umění a kultury a i za každoroční finanční pomoci města dál láká i podporuje kultury-milovné návštěvy obyvatel a návštěvníky města.
Fond procházel v dalších letech mnoha změnami a občas i krizemi. Už prakticky zapomenutá je kauza, místními politiky prezentovaná jako „snaha mocenských skupin, snažící se tehdy oslabený fond získat“. Podle tehdejších vyjádření vedení Fondu tato již vyřešená  kauza poškodila město v očích veřejnosti.
Poslední roky se stal Fond středem zájmu veřejnosti i tradičním předvolebním tématem, které však nějakou zásadní politickou změnu ve skutečnosti nepřineslo. Možná i proto, že na projektu Fondu se za dlouhé roky nějakou formu podílela většina ze zástupců a protagonistů hlavních politických i zájmových skupin. Fond od přelomu století spadá pod zákon  č.128/2000, který přesunul působnost valné hromady společnosti z celého zastupitelstva pouze na městskou radu. Řadoví zastupitelé tak mají relativně velmi malou možnost vlivu na chod městské společnosti a podstatnou měrou je omezena i informovanost. A zákon „106“ o poskytování informací je asi tou nejhloupější cestou, jak se může veřejnost i „spolumajitelé“ z řad obyvatel o „svých“ komunálních firmách dozvědět …
Po poměrně dlouhé době postupně rostoucí veřejné kritiky město v rámci Fondu přistoupilo k vytvoření nové pozice samostatného výkonného ředitele mimo statutární ukotvení, k jehož významné roli patří podle představitelů města i zlepšení komunikace a větší otevřenost. Nový ředitel Ing. Petr Troják sám při omezených kompetencích, definoval svoji pozici i jako pozici mluvčího. Aktivity v tomto směru se zvýšily, ale obsah poskytovaných informací není považován ani tak za dostatečný a to i s ohledem na poměrně velký objem využívaných finanční prostředků a investic a množství smluvních transakcí.
Transparentnost a větší otevřenost by se obecně jistě vyplatila třeba i v případech propojení městských společností a institucí a některých zastupitelů a radních (či „osob blízkých“.) a vzájemných smluvních a obchodních vazeb. Někdy nastaly i paradoxní situace, kdy zaměstnanec  městské firmy byl podřízeným ředitele a současně i „nadřízeným“ z titulu člena městského zastupitelstva alias valné hromady. Žádný zákon pravidla vztahů v současnosti sice přímo nenařizuje, ale předešlo by se tím mnoha nepříjemnostem a „zlým řečem “ a to i zpětně k některým veřejným pochybnostem z minulých let.
Dceřiné společnosti měst a obcí jsou často vnímány jako „rizikové“ i v obsazování statutárních orgánů a odměňováním jejich členů – a to i přes fakt, že nový zákonný předpis (z r.2014) ukládá funkcionářům přímou odpovědnost vlastním majetkem za rozhodování ve vrcholných orgánech. Obecně je u aktivit státních institucí a společností či podobných městských firem na stole rovněž otázka spojená s riziky tzv. nedovolené veřejné podpory. Mám poměrně bohatou zkušenost z projednávání složité problematiky „nedovolené podpory“ v jiných oblastech - jak u českého Ústavního soudu, tak i v orgánech Evropské komise. Není vždy jednoduché obhájit i obecně běžné postupy.
Z pohledu některých kritiků investuje Fond „městské“ veřejné prostředky a kapacity i v oblastech, kde není jeho role nezastupitelná a kde funguje (nebo by mohla…) podnikatelská konkurence. Už v době vzniku panovaly me zi regionálními firmami a podnikateli obavy z neférové „konkurence“, ač v té době byl záběr činnosti Fondu limitovaný. Formální potíže se nakonec ale neobjevily ani později, kdy aktivity a rozsah investování přesáhly původní rozvojovou profilaci. Otázkou k diskuzi tak ale i nadále zůstává rozsah Fondem provozovaných činností, které by v mnoha případech zvládl i jiný než městský subjekt s vlastními zaměstnanci. Problematika Destinačního managementu a s tím spojené vynaložené náklady i uzavřené a možná nepříliš známé smluvní vztahy jsou jednou z dalších otázek, jejichž zodpovězení a vysvětlení by určitě pomohlo některé „zaručené fámy“ odstranit.
Jako dceřiná společnost města má Fond poměrně výhodnější pozici díky majetkovému i finančnímu zázemí a také relativně jinou odpovědnost. Zejména poslední roky jsou tak některé kroky možná i díky nedostatečné informovanosti poněkud diskutabilní, zejména při nakupování a získávání dalších nemovitých majetků a pozemků pro projekty (vč. obchodů s pohledávkami, vklady města apod.), které fungují i nezávisle na veřejných prostředcích a bez hypotetické podpory resp. kontroly orgánů města a jeho zvoleného zastupitelstva.
Paradoxem posledních let je, že Fond coby komerční obchodní společnost dostává pravidelně významnou finanční podporu přímo z městského rozpočtu, když by to podle odborníků mělo být spíše obráceně.
Fond tedy dál pokračuje ve své činnosti s viditelně kladnými, neutrálními a možná i negativními kroky a výsledky. Strategicky ČKRF nyní postupuje dle aktualizované Koncepce z roku 2013. Dokument je od titulní strany vyzdoben „smajlíky“, i když další čtení asi až tak úsměvné být nemusí. Rozhodně jsou podobné dokumenty pro laika poměrně nepřehledné i nesrozumitelné. Věřme, že se po letech podaří, možná i vlivem početnější opozice i veřejného zájmu, odkrýt dosud nepřístupné nebo nedostatečné informace a město umožní veřejnosti více nahlédnout do fungování a rozhodování o našem společném majetku. Jedině tak lze krumlovským obyvatelům (a tím i hlavním a jediným spolumajitelům a podílníkům Fondu a jeho majetku) objektivně prokázat výhody této formy správy v této éře a v této podobě.
Zdeněk Duspiva, Krumlovák, publicista a 1/10000 „akcionář“ Fondu, 1993 -1995 ředitel
P.S.
Českokrumlovský rozvojový fond (ČKRF) byl založen formálně již v roce 1991 jako obchodní společnost ve 100% vlastnictví Města Český Krumlov, které na počátku do jejího majetku bezúplatně vložilo zhruba 50 vybraných nemovitostí – domů, budov a pozemků v historickém centru města. Smyslem založení společnosti bylo prostřednictvím samostatného podnikatelského subjektu města realizovat tyto úkoly a cíle:
1. Zajistit kvalitní opravu historicky cenných objektů při zachování jejich kulturně-historické hodnoty.
2. Nalézt a zajistit jejich optimální funkční a ekonomické využití v souladu s cíli rozvoje města.
3. Podílet se na podpoře, organizaci a koordinaci rozvoje cestovního ruchu ve městě a jeho okolí.
4. Přitáhnout do města a regionu kvalitní domácí a zahraniční investory.
Základním koncepčním dokumentem pro rozvoj a činnost společnosti se stala „Strategie Českokrumlovského rozvojového fondu“ schválená v roce 1992 městským zastupitelstvem a vypracovaná renomovanými společnostmi Horwath Consulting (Plán rozvoje cestovního ruchu), American Apraisal CS (Tržní ocenění nemovitostí fondu) a Ateliér Girsa (Návrh využití nemovitostí při dodržení základních zásad památkové péče). Koncepce rozvoje společnosti byla aktualizována na přelomu roku 2000/2001. Zdroj: Výroční zpráva 2004