Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.
K tématu nákupu čistírny odpadních vod
24. května 2020 / František Mikeš
Jak dál rozvíjet majetek města?
18. května 2020 / František Mikeš
Vzpomínka na Františka a Dagmar Vaněčkovy
14. května 2020 / Jan Vaněček
Ředitelka Krajské hygienické stanice Kvetoslava Kotrbová: Je důležité zachovat klid a dodržovat pravidla, která jsou nastavena. Jen tak to zvládneme
24. března 2020 / Jan Bohdal
Služby cestovního ruchu budou jednou z nejpostiženějších oblastí, říká VÁCLAV STÁREK
22. března 2020 / Vojtěch Berka
Dokument: KRIZOVÝ PLÁN KRUMLOVÁCI 2020
17. března 2020 / Vojtěch Němec, Václav Velek
Letiště České Budějovice – kouřová clona a kde je zdravý rozum?
07. února 2020 / Dalibor Uhlíř
Logistika se mění před očima, je potřeba se připravit na budoucí trendy!
20. ledna 2020 / Zdeňka Lovčí
Dělá to BUM! a město je na to bezzubé. Anebo ne?
02. prosince 2019 / Martin Střelec
Wintonovo dítě - Příběh židovské dívky
09. listopadu 2019 / Jan Vaněček
Potřebujeme opravdu Management Plán historického centra a podobné další studie?
01. listopadu 2019 / Jiří Čtvrtník
„Peníze tečou proudem do městské kasy.“
31. října 2019 / Zdeněk Duspiva
Otevřený dopis Sdružení cestovního ruchu Český Krumlov
28. října 2019 / Jaroslav Berka
ROZHOVOR: Jiří Muk: Projekt Medialize it je o mezinárodní výměně zkušeností
27. září 2019 / Jiří Muk
Povídání o čističce a fajnym chłopakovi
21. září 2019 / Jan Vaněček
Finanční úřad v Kaplici neskončí
23. srpna 2019 / Pavel Talíř
Dopisové přítelkyně (Pen Friends)
16. července 2019 / Jan Vaněček
Milí Krumlováci, rozmohl se nám tady takový nešvar...
29. května 2019 / Jaroslav Berka
Umělci média potřebují - projekt UNES-CO Kateřiny Šedé a jeho mediální ohlasy
26. dubna 2019 / Zdeněk Duspiva
Jak dál s rozvojovým fondem?
25. února 2019 / Zdeněk Duspiva
Gymnázium v Kaplici má šanci
18. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Připomínky opozičních zastupitelů k materiálu zastupitelstva o koupi ČOV [DOKUMENT]
17. února 2019 / ČK opozice
Podnikat během studia?
09. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Rozpočet města v rozporu s přáním koalice
03. ledna 2019 / Miroslav Máče
Vyjádření českokrumlovské koalice k memorandu opozice ze dne 27. 11. 2018 [DOKUMENT]
03. ledna 2019 / ČK koalice
Co mne napadá? Kultura je péče o duši
14. prosince 2018 / Jan Vaněček
ROZHOVOR: Ředitelka GEU Kaplice Zdeňka Lovčí: Rodinná atmosféra na škole není žádné klišé
12. prosince 2018 / Jan Bohdal
(Také) českokrumlovský spisovatel a lékař Ladislav Ptáček by se letos dožil 110 let
29. listopadu 2018 / Jan Vaněček
Volbami to nekončí. Naopak
10. října 2018 / Jaroslav Berka
Divadlo s nejvyšším stropem
14. září 2018 / Jan Vaněček
Pozoruhodný říční druh: NEOVODÁK
13. září 2018 / Václav Král
Český Krumlov a UNESCO & UNES-CO
07. září 2018 / Jan Vaněček
Stanovisko ke kopírování části programu politických stran před komunálními volbami
07. září 2018 / Petr Šandera
Jak se žilo, žije a hlavně jak se nám občanům bude v Českém Krumlově žít?
16. srpna 2018 / Jiří Čtvrtník
Recept nejen pro Krumlováky: Mám málo peněz – co s tím?
04. června 2018 / Markéta Drdová
K projektu Unes-Co Kateřiny Šedé
12. dubna 2018 / Václav Král
Našemu městu chybí již řadu let vizionář
23. února 2018 / Miroslav Páral
ROZHOVOR: Jak podpořit zaměstnanost pracovníků v Krumlově? Nástroje jsou omezené, uvědomuje si Město Český Krumlov
09. února 2018 / Jan Bohdal
ROZHOVOR: Prakticky nevidím rozdíl v kvalitě výuky v Kaplici v porovnání s tím, jak se předměty učí na vysoké škole, říká ředitel kaplického gymnázia, ekonomické školy a učiliště Ladislav Šolc
26. ledna 2018 / Jan Bohdal
Krumlováci: Chceme vědět, jak se vám ve městě žije
30. prosince 2017 / Jaroslav Berka
Český Krumlov FREE.......
28. prosince 2017 / Zdeněk Duspiva
PŘEČETLI JSME ZA VÁS: Cíl dopravní koncepce města Český Krumlov: Integrace hromadné dopravy
26. prosince 2017 / Jan Bohdal
Můj opojný Český Krumlov
26. prosince 2017 / Václav Král
Vzpomínka na Františka a Dagmar Vaněčkovy14. května 2020 17:51 / Autor: Jan Vaněček

Když  zavítali  z Prahy do Českého Krumlova a navštívili nás,   tak  pan František oslovoval mého otce strýčku. Byli příbuzní.  Byl to člověk vtipný a veselý. Narodil se v Holubově  na 1. máje v roce 1923. Krátce pracoval v redakci Jihočeské pravdy a v šedesátých létech minulého století  po přestěhování s rodinou do Prahy se stal  redaktorem Rudého práva. Po sovětské okupaci v roce 1969  dostal vyhazoval, protože se odmítl zúčastnit kádrovacích prověrek. Nastoupil pak jako hlídač na pražských parkovištích, dělník v různých skladištích, posléze dělal jako mnozí další oportunisté topiče. Psal fejetony do samizdatu. Jeho Sto bodů (Stokrát se bojí) bylo přeloženo do mnoha jazyků. S manželkou Dagmar podepsali mezi prvními Chartu 77.
V knize Všivá doba – Z deníku chartisty o tom napsal: „Jako bouře, jako smršť, ženou se na hlavy signatářů Charty 77 útoky z novin, rádia i televize. Samozřejmě pod komandem policie. Kdo mohl čekat, že tak nevinný text Charty přivede mocipány na pokraj šílenství... Je dobře, že jsme oba se ženou mezi těmi, kteří to vyvolali. (I když se nám asi povede zle).“ Nemýlil se.
Deník chartisty vyšel poprvé v roce 1988 pod názvem Stalo se v kraji zvykem v nakladatelství Sixty-Eight Publishers Zdeny a Josefa Škvoreckých v Torontu, třetí doplněnou verzi vydal docent Zdeněk Susa ve svém nakladatelství ve Středoklukách již s názvem Všivá doba.
V roce 1980 po mnoha výsleších, šikanách, věznění v celách předběžného zadržení následovali s manželkou dcery, dvojčata,   a odstěhovali se za nimi do Vídně. Obě byly povoláním zdravotní sestry a  učinily tak  po domovní prohlídce, při níž se jim estébáci hrabali v jejich osobní korespondenci, denících, prádle a v dalších soukromých věcech. Považovaly to za neodpustitelnou urážku. Bylo jim dvacet let, když jednotlivě složitými cestami přes Jugoslávii emigrovaly do Rakouska.
O průběhu svého a manželčina vystěhování  František Vaněček napsal: „Dostali jsme úřední papír, ve kterém stojí psáno, že prý jsme oba bez státní příslušnosti a na území Československé socialistické republiky jsme se zdržovali přechodně. Myslí si, že když nejdříve děti, a pak i nás po nesčetných výhrůžkách vystrkali za hranice, budou mít od nás pokoj. Tak to se pletou!
Ve Vídni redigoval sborník informací a komentářů, který se tajnými cestami šířil do Československa.   Po roce 1989 žili spolu střídavě ve Vídni, v Praze a ve Vyšném u Nových Hradů, kde si koupili chalupu- Pan František  zemřel před 21 lety, 27. června 1999  ve Vídni.
Byl poznamenán místem svého narození a dětství – Holubovem. Dospělý věk prožil ponejvíce v Praze. Známostí a přátel tam měl na desítky, například  Jaroslava Seiferta a jeho dcery, Jiřího  Lederera, Otku  Bednářovou, Františka a Rivy Krieglovy, Jiřího Hájka, manžele Tominovy, Vlastu Chramostovou a další.
Manželka Dagmar, novinářka a spisovatelka, spolupracovala v exilu  s  Ivanem Medkem v Hlasu Ameriky, vysílaným z Vídně,  a s  českou  redakcí Rádia Svobodná Evropa. V přátelskou vztahu byla s manželkou Karla Kryla.  Po úmrtí manžela  bydlela   v Českých Budějovicích a nadále psala pro dvouměsíčník Listy, který  založil  v Římě v roce 1971 Jiří Pelikán,  a  do Vídeňských  svobodných listů, i pro jiná tištěná média.  Já jsem pak začal psát do nich také.   Byly jsme spolu v častém  kontaktu  a vzájemně si vyměňovali texty ke zkouknutí před uveřejněním. Vydala   knihu (2012)  s názvem Od Islandu po Madeiru, v níž  popisuje  své cestovatelské posedlosti, ponejvíce preferovala  mořské  krajiny.  Jsou v ni  také  zajímavá pojednání  o kontaktech jak  z let exilu, tak i po listopadu 1989.   V roce 2014 se přestěhovala do Třeboně, tam ve svém bytečku  před pěti lety 2. května 2015 ve věku osmdesát dva let zemřela. S úctou na ni vzpomínám.
Jan Vaněček
Českokrumlovský spisovatel