Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.
Zázraky se i dnes dějí - Křížová hora nad Českým Krumlovem
12. dubna 2022 / Dalibor Uhlíř st.
O podvodnících a šmejdech
03. února 2022 / Jan Vaněček
Plešivec nebude mít starou fabriku, bude mít nové Penny (rešerše tehdy a nyní...)
02. února 2022 / Jan Bohdal
Přání krumlovského spisovatele Jana Vaněčka do nového roku 2022
27. prosince 2021 / Jan Vaněček
Vánoční zamyšlení
19. prosince 2021 / Jan Vaněček
Kasárna ve Vyšném aneb do třetice
18. října 2021 / Jan Vaněček
Bílá paní krumlovská
07. srpna 2021 / Jan Vaněček
První český (krumlovský) Národní výbor
24. července 2021 / Jan Vaněček
Parkování na Plešivci a špatný stav povrchů na tomto krumlovském sídlišti řeší město operativně dle požadavků, potřeb a kapacity. „V současné době zde nic nového neplánujeme,“ říká tisková mluvčí Petra Nestávalová
05. července 2021 / Jan Bohdal
Nejen o Šibeničním vrchu
02. července 2021 / Jan Vaněček
Poznámka k využití bývalých krumlovských kasáren
14. června 2021 / František Mikeš
Významné kulatiny režisérky Inge Švandové
24. května 2021 / Jan Vaněček
Blue Moon
08. března 2021 / Jan Vaněček
Ústavní soud a volby
05. února 2021 / František Mikeš
Poučení z případu Florián
21. ledna 2021 / Jan Bohdal
Pochybnosti nad investicí do čističky?
15. ledna 2021 / František Mikeš
Průtahy s kauzou Čapí hnízdo
11. ledna 2021 / František Mikeš
V krizi se projeví síla a efektivnost státu při eliminaci krizových jevů
06. ledna 2021 / František Mikeš
Hraniční pásmo
21. prosince 2020 / Jan Vaněček
Migrace a volby
13. listopadu 2020 / František Mikeš
Koupit nebo nekoupit ČOV a „Obchvatný kanál“?
20. června 2020 / Antonín Princ
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Budoucnost ve světě ojedinělé open air divadelní scény v Českém Krumlově
08. června 2020 / František Mikeš
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Quo vadis, otáčko?
08. června 2020 / Jan Vaněček
Povídka z knihy Veselosti z krumlovského Česka: Děda Šeda
31. května 2020 / Jan Vaněček
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Reakce na vystoupení místostarosty Martina Háka v ČT k připravované opravě otáčivého hlediště
31. května 2020 / František Mikeš
K tématu nákupu čistírny odpadních vod
24. května 2020 / František Mikeš
Jak dál rozvíjet majetek města?
18. května 2020 / František Mikeš
Vzpomínka na Františka a Dagmar Vaněčkovy
14. května 2020 / Jan Vaněček
Ředitelka Krajské hygienické stanice Kvetoslava Kotrbová: Je důležité zachovat klid a dodržovat pravidla, která jsou nastavena. Jen tak to zvládneme
24. března 2020 / Jan Bohdal
Služby cestovního ruchu budou jednou z nejpostiženějších oblastí, říká VÁCLAV STÁREK
22. března 2020 / Vojtěch Berka
Dokument: KRIZOVÝ PLÁN KRUMLOVÁCI 2020
17. března 2020 / Vojtěch Němec, Václav Velek
Letiště České Budějovice – kouřová clona a kde je zdravý rozum?
07. února 2020 / Dalibor Uhlíř
Logistika se mění před očima, je potřeba se připravit na budoucí trendy!
20. ledna 2020 / Zdeňka Lovčí
Dělá to BUM! a město je na to bezzubé. Anebo ne?
02. prosince 2019 / Martin Střelec
Wintonovo dítě - Příběh židovské dívky
09. listopadu 2019 / Jan Vaněček
Potřebujeme opravdu Management Plán historického centra a podobné další studie?
01. listopadu 2019 / Jiří Čtvrtník
„Peníze tečou proudem do městské kasy.“
31. října 2019 / Zdeněk Duspiva
Otevřený dopis Sdružení cestovního ruchu Český Krumlov
28. října 2019 / Jaroslav Berka
ROZHOVOR: Jiří Muk: Projekt Medialize it je o mezinárodní výměně zkušeností
27. září 2019 / Jiří Muk
Povídání o čističce a fajnym chłopakovi
21. září 2019 / Jan Vaněček
Finanční úřad v Kaplici neskončí
23. srpna 2019 / Pavel Talíř
Dopisové přítelkyně (Pen Friends)
16. července 2019 / Jan Vaněček
Milí Krumlováci, rozmohl se nám tady takový nešvar...
29. května 2019 / Jaroslav Berka
Umělci média potřebují - projekt UNES-CO Kateřiny Šedé a jeho mediální ohlasy
26. dubna 2019 / Zdeněk Duspiva
Jak dál s rozvojovým fondem?
25. února 2019 / Zdeněk Duspiva
Gymnázium v Kaplici má šanci
18. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Připomínky opozičních zastupitelů k materiálu zastupitelstva o koupi ČOV [DOKUMENT]
17. února 2019 / ČK opozice
Podnikat během studia?
09. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Rozpočet města v rozporu s přáním koalice
03. ledna 2019 / Miroslav Máče
Vyjádření českokrumlovské koalice k memorandu opozice ze dne 27. 11. 2018 [DOKUMENT]
03. ledna 2019 / ČK koalice
Co mne napadá? Kultura je péče o duši
14. prosince 2018 / Jan Vaněček
ROZHOVOR: Ředitelka GEU Kaplice Zdeňka Lovčí: Rodinná atmosféra na škole není žádné klišé
12. prosince 2018 / Jan Bohdal
(Také) českokrumlovský spisovatel a lékař Ladislav Ptáček by se letos dožil 110 let
29. listopadu 2018 / Jan Vaněček
Volbami to nekončí. Naopak
10. října 2018 / Jaroslav Berka
Divadlo s nejvyšším stropem
14. září 2018 / Jan Vaněček
Pozoruhodný říční druh: NEOVODÁK
13. září 2018 / Václav Král
Český Krumlov a UNESCO & UNES-CO
07. září 2018 / Jan Vaněček
Stanovisko ke kopírování části programu politických stran před komunálními volbami
07. září 2018 / Petr Šandera
Jak se žilo, žije a hlavně jak se nám občanům bude v Českém Krumlově žít?
16. srpna 2018 / Jiří Čtvrtník
Recept nejen pro Krumlováky: Mám málo peněz – co s tím?
04. června 2018 / Markéta Drdová
K projektu Unes-Co Kateřiny Šedé
12. dubna 2018 / Václav Král
Našemu městu chybí již řadu let vizionář
23. února 2018 / Miroslav Páral
ROZHOVOR: Jak podpořit zaměstnanost pracovníků v Krumlově? Nástroje jsou omezené, uvědomuje si Město Český Krumlov
09. února 2018 / Jan Bohdal
ROZHOVOR: Prakticky nevidím rozdíl v kvalitě výuky v Kaplici v porovnání s tím, jak se předměty učí na vysoké škole, říká ředitel kaplického gymnázia, ekonomické školy a učiliště Ladislav Šolc
26. ledna 2018 / Jan Bohdal
Krumlováci: Chceme vědět, jak se vám ve městě žije
30. prosince 2017 / Jaroslav Berka
Český Krumlov FREE.......
28. prosince 2017 / Zdeněk Duspiva
PŘEČETLI JSME ZA VÁS: Cíl dopravní koncepce města Český Krumlov: Integrace hromadné dopravy
26. prosince 2017 / Jan Bohdal
Můj opojný Český Krumlov
26. prosince 2017 / Václav Král
Povídka z knihy Veselosti z krumlovského Česka: Děda Šeda31. května 2020 20:08 / Autor: Jan Vaněček

Jsou lidé a lidičky, kteří patří ke koloritu města. V Českém Krumlově byl takovým bezpochyby pan Šeda.
Pamatuji si ho jako kluk, když jezdíval v padesátých letech po ulicích na starém pánském kole, na němž měl pověšené plechovky a bandasky. Kolem běželi psi jako doprovod. Bylo to legrační a pro nás kluky neobvyklá podívaná. Volali jsme na něj a on nám zamával i zacinkal. Když si dal na kolo místo zvonku starou houkačku, kterou kdesi nalezl, tak ho bylo slyšet po celé ulici.
V těch bandaskách měl krmení pro psy, které mu v hospodách ochotně dávali. V dalších plechovkách byly hřebíky, šroubky, dráty a bůhví co ještě, zkrátka to, co posbíral kolem ulic a silnic; prý aby tam auta, motorky a kolaři nepíchli. Tak odpovídal, když se ho někdo zeptal. Bral to jako dobrý skutek.

Byl mezi lidmi populární, nosil plnovous a dlouhé šedivé vlasy. Snad proto, aby dostál svému jménu Šeda. A snažil se být ve svém konání šťastný a spokojený.
*
Narodil se v Praze. Nejprve bydlel ve Vyšném, pak se přestěhoval do Přísečné, kde měl domek u návsi. Staral se tam asi o čtyřicet psů, povětšinou zaběhlých. Pejsky měl hodně rád; každého, který neměl domov a toulal se ochotně ubytoval nebo alespoň nakrmil. Jeho oblíbenci se stali dva bernardýni Barik a Astrachan.
Stejně tak měl rád lidi, byl společenský a veselý. Navštěvoval hospodu U Dušků a U města Vídně i jiné restaurace a hrával tam lidem na housle oblíbené melodie; uměl hrát velice hezky. Pokud měli v hospodě klavír, zahrál si s chutí i na něj. Takovou měl zálibu v hudbě. Hosté mu za to koupili pivo a od hostinského dostal něco k snědku.
Když měl splín, sedával ve Zlaté Koruně u vltavského jezu a preludoval si jen tak sám pro sebe. Byl to vzdělaný člověk, uměl německy a anglicky. Měl hezký vztah k dětem ze vsi - udělal jim houpačku a kluky stříhal dohola.
*
Křestním jménem se prý jmenoval Otomar a říká se, že byl technikem. Vyznal se v autech a motorkách. To byla jeho vášeň, jež ho provázela celým životem. Spravoval je svým známým i těm, kteří potřebovali pomoci, protože si nevěděli s poruchou rady a vyhledali ho. Uměl opravit nejenom auta, ale kola, šicí stroj a jiné mašinky. Byl to zkrátka šmat, vždycky si věděl rady.
Nikdy si za opravu neřekl o peníze. Dělalo mu potěšení, že nad poruchou vyzrál a mohl lidem pomoci. Jídlem, které mu bylo nabídnuto, ale nikdy nepohrdl.
V domě míval spoustu náhradních dílů a různých součástek; jenom zapalovacích svíček skladoval pár metráků. Sbíral také staré vojenské helmy a spoustu dalších věcí, hlavně od železa, které nalezl. Všechno se mu hodilo. Když vyklízeli domek po jeho smrti, bylo tam toho několik nákladních aut. Nikdo dnes neví, kde to všechno skončilo a co se s tím stalo. Něco si asi odvezl jeho bratr, který bydlel v Praze.
Děda Šeda byl sběratel starých aut a motorek. A když byla v Praze oslava 40. výročí Forda, jel tam se svou letitou fordkou, na níž měl nápis:
Šedův služební ford k obraně vlasti
Jako spolucestující vezl s sebou kozu a psy. Všude, kde projížděli, se zastavila doprava a řidiči jim dávali přednost. Na kolejích za Táborem se dokonce zastavil i nákladní vlak s tanky a děly.
*
Jednou přijel Šeda na krumlovské náměstí na staré motorce ve vojenské helmě, v plné polní, zamaskován větvemi a listím, jako by jel do boje. Ostatně nápis na kapotě hlásal, že se jedná o soukromé Šedovy manévry. Měl s sebou ještě čtyři psy, taky maskované. Jeden z nich byl v hodnosti poručíka. Když zaštěkal, ostatní psi štěkali taky. Byl to dobrý velitel. Kluci, kteří se tu pojednou objevili jako houby po dešti, dostali od Šedy dřevěné flinty. Na povel pak pochodovali kolem kašny jako vojáci. V čele kráčel Šeda se svými psy.
Babči, co šly kolem ze mše a uviděly to, se zalekly a začaly se křižovat v domnění, že bude válka. Vrátily se zpátky do kostela říct tu hrůzu panu faráři. Ten je uklidnil a doporučil pomodlit se ke svaté Panence Marii. Místní kůžičkář přijel na náměstí na kole plným přivázaných králičích kůží, co od lidí vykoupil.
Zastavil a šel se Šedy zeptat, jak dlouho budou ty manévry trvat, že by dojel domů pro ženu, aby měla taky zážitek. Šeda ho ujistil, že se to protáhne, protože nemá s hlavním štábem zatím spojení, natož rozkaz končit. Listonoš Brašna roznášel s poštou i zprávu o tom, co se na náměstí děje.
Policajt, přezdívaný Tonda Zákon, který šel náhodou kolem, se tomu zasmál a kráčel dál. Měl hlášenou krádež kohouta a dvou slepic z kurníku nájemního domu u bývalé Schinkovy továrny. A tak chvátal vypátrat zloděje. Už dopředu věděl, kdo to asi udělal. Škoda, že nešel kolem fotograf Seidel, aby ty manévry vyfotil. Paní Kašlová se tu na chvilku taky zdržela, ale když se listonoš vrátil zpátky se zprávou, že do Elektry mají přivézt rádia a televize, chvátala tam stát frontu. Pořadí pak výhodně prodala.
*
Děda Šeda si rád uměl zpříjemnit život a ostatní poveselit. Měl smysl pro humor - a pokud byl někdy drobet smutný, tak to na něm nebylo poznat.
Vlastnil i náklaďák značky Fiat, který neměl duše, ale plné gumy. A také bylo možno u něj na dvoře spatřit osobák Laurin – Klement.
Byl v invalidním důchodu, neboť utrpěl zranění hlavy. Stalo se mu to v první světové válce. Po prodělané operaci měl prý v hlavě kovovou destičku. Od knížete Schwarzenberga dostával finanční podporu.
Ve stáří pobýval v domově důchodců v Horní Plané, kde také zemřel. Pán Bůh jej povolal k sobě asi proto, že v nebi potřebovali šikovného řemeslníka, aby jim opravil porouchané mašinky a andělům seřídil křídla.
Na štítě svého domu v Přísečné zanechal tento nápis:
Proč kamenuješ bratra svého,
který nic zlého Tobě neučinil?
Protože duše Tvá nezná nic krásnějšího
nad zločin Tvůj.
Převzato z knihy českokrumlovského spisovatele Jana Vaněčka Veselosti z krumlovského Česka. Tuto knihu si lze vypůjčit v městské knihovně.
Kresba: Miloslav Martenek