Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.
Zázraky se i dnes dějí - Křížová hora nad Českým Krumlovem
12. dubna 2022 / Dalibor Uhlíř st.
O podvodnících a šmejdech
03. února 2022 / Jan Vaněček
Plešivec nebude mít starou fabriku, bude mít nové Penny (rešerše tehdy a nyní...)
02. února 2022 / Jan Bohdal
Přání krumlovského spisovatele Jana Vaněčka do nového roku 2022
27. prosince 2021 / Jan Vaněček
Vánoční zamyšlení
19. prosince 2021 / Jan Vaněček
Kasárna ve Vyšném aneb do třetice
18. října 2021 / Jan Vaněček
Bílá paní krumlovská
07. srpna 2021 / Jan Vaněček
První český (krumlovský) Národní výbor
24. července 2021 / Jan Vaněček
Parkování na Plešivci a špatný stav povrchů na tomto krumlovském sídlišti řeší město operativně dle požadavků, potřeb a kapacity. „V současné době zde nic nového neplánujeme,“ říká tisková mluvčí Petra Nestávalová
05. července 2021 / Jan Bohdal
Nejen o Šibeničním vrchu
02. července 2021 / Jan Vaněček
Poznámka k využití bývalých krumlovských kasáren
14. června 2021 / František Mikeš
Významné kulatiny režisérky Inge Švandové
24. května 2021 / Jan Vaněček
Blue Moon
08. března 2021 / Jan Vaněček
Ústavní soud a volby
05. února 2021 / František Mikeš
Poučení z případu Florián
21. ledna 2021 / Jan Bohdal
Pochybnosti nad investicí do čističky?
15. ledna 2021 / František Mikeš
Průtahy s kauzou Čapí hnízdo
11. ledna 2021 / František Mikeš
V krizi se projeví síla a efektivnost státu při eliminaci krizových jevů
06. ledna 2021 / František Mikeš
Hraniční pásmo
21. prosince 2020 / Jan Vaněček
Migrace a volby
13. listopadu 2020 / František Mikeš
Koupit nebo nekoupit ČOV a „Obchvatný kanál“?
20. června 2020 / Antonín Princ
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Budoucnost ve světě ojedinělé open air divadelní scény v Českém Krumlově
08. června 2020 / František Mikeš
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Quo vadis, otáčko?
08. června 2020 / Jan Vaněček
Povídka z knihy Veselosti z krumlovského Česka: Děda Šeda
31. května 2020 / Jan Vaněček
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Reakce na vystoupení místostarosty Martina Háka v ČT k připravované opravě otáčivého hlediště
31. května 2020 / František Mikeš
K tématu nákupu čistírny odpadních vod
24. května 2020 / František Mikeš
Jak dál rozvíjet majetek města?
18. května 2020 / František Mikeš
Vzpomínka na Františka a Dagmar Vaněčkovy
14. května 2020 / Jan Vaněček
Ředitelka Krajské hygienické stanice Kvetoslava Kotrbová: Je důležité zachovat klid a dodržovat pravidla, která jsou nastavena. Jen tak to zvládneme
24. března 2020 / Jan Bohdal
Služby cestovního ruchu budou jednou z nejpostiženějších oblastí, říká VÁCLAV STÁREK
22. března 2020 / Vojtěch Berka
Dokument: KRIZOVÝ PLÁN KRUMLOVÁCI 2020
17. března 2020 / Vojtěch Němec, Václav Velek
Letiště České Budějovice – kouřová clona a kde je zdravý rozum?
07. února 2020 / Dalibor Uhlíř
Logistika se mění před očima, je potřeba se připravit na budoucí trendy!
20. ledna 2020 / Zdeňka Lovčí
Dělá to BUM! a město je na to bezzubé. Anebo ne?
02. prosince 2019 / Martin Střelec
Wintonovo dítě - Příběh židovské dívky
09. listopadu 2019 / Jan Vaněček
Potřebujeme opravdu Management Plán historického centra a podobné další studie?
01. listopadu 2019 / Jiří Čtvrtník
„Peníze tečou proudem do městské kasy.“
31. října 2019 / Zdeněk Duspiva
Otevřený dopis Sdružení cestovního ruchu Český Krumlov
28. října 2019 / Jaroslav Berka
ROZHOVOR: Jiří Muk: Projekt Medialize it je o mezinárodní výměně zkušeností
27. září 2019 / Jiří Muk
Povídání o čističce a fajnym chłopakovi
21. září 2019 / Jan Vaněček
Finanční úřad v Kaplici neskončí
23. srpna 2019 / Pavel Talíř
Dopisové přítelkyně (Pen Friends)
16. července 2019 / Jan Vaněček
Milí Krumlováci, rozmohl se nám tady takový nešvar...
29. května 2019 / Jaroslav Berka
Umělci média potřebují - projekt UNES-CO Kateřiny Šedé a jeho mediální ohlasy
26. dubna 2019 / Zdeněk Duspiva
Jak dál s rozvojovým fondem?
25. února 2019 / Zdeněk Duspiva
Gymnázium v Kaplici má šanci
18. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Připomínky opozičních zastupitelů k materiálu zastupitelstva o koupi ČOV [DOKUMENT]
17. února 2019 / ČK opozice
Podnikat během studia?
09. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Rozpočet města v rozporu s přáním koalice
03. ledna 2019 / Miroslav Máče
Vyjádření českokrumlovské koalice k memorandu opozice ze dne 27. 11. 2018 [DOKUMENT]
03. ledna 2019 / ČK koalice
Co mne napadá? Kultura je péče o duši
14. prosince 2018 / Jan Vaněček
ROZHOVOR: Ředitelka GEU Kaplice Zdeňka Lovčí: Rodinná atmosféra na škole není žádné klišé
12. prosince 2018 / Jan Bohdal
(Také) českokrumlovský spisovatel a lékař Ladislav Ptáček by se letos dožil 110 let
29. listopadu 2018 / Jan Vaněček
Volbami to nekončí. Naopak
10. října 2018 / Jaroslav Berka
Divadlo s nejvyšším stropem
14. září 2018 / Jan Vaněček
Pozoruhodný říční druh: NEOVODÁK
13. září 2018 / Václav Král
Český Krumlov a UNESCO & UNES-CO
07. září 2018 / Jan Vaněček
Stanovisko ke kopírování části programu politických stran před komunálními volbami
07. září 2018 / Petr Šandera
Jak se žilo, žije a hlavně jak se nám občanům bude v Českém Krumlově žít?
16. srpna 2018 / Jiří Čtvrtník
Recept nejen pro Krumlováky: Mám málo peněz – co s tím?
04. června 2018 / Markéta Drdová
K projektu Unes-Co Kateřiny Šedé
12. dubna 2018 / Václav Král
Našemu městu chybí již řadu let vizionář
23. února 2018 / Miroslav Páral
ROZHOVOR: Jak podpořit zaměstnanost pracovníků v Krumlově? Nástroje jsou omezené, uvědomuje si Město Český Krumlov
09. února 2018 / Jan Bohdal
ROZHOVOR: Prakticky nevidím rozdíl v kvalitě výuky v Kaplici v porovnání s tím, jak se předměty učí na vysoké škole, říká ředitel kaplického gymnázia, ekonomické školy a učiliště Ladislav Šolc
26. ledna 2018 / Jan Bohdal
Krumlováci: Chceme vědět, jak se vám ve městě žije
30. prosince 2017 / Jaroslav Berka
Český Krumlov FREE.......
28. prosince 2017 / Zdeněk Duspiva
PŘEČETLI JSME ZA VÁS: Cíl dopravní koncepce města Český Krumlov: Integrace hromadné dopravy
26. prosince 2017 / Jan Bohdal
Můj opojný Český Krumlov
26. prosince 2017 / Václav Král
Kasárna ve Vyšném aneb do třetice18. října 2021 12:57 / Autor: Jan Vaněček

Bývalá českokrumlovská kasárna ve Vyšném  toho dost pamatují. Původně to byl  zemědělský statek, patřily k němu okolní polnosti a skleníky. Jmenoval se  Nový dvůr. Za druhé světové války tady postavili Němci dřevěné baráky (ubikace) pro vojáky wehrmachtu,  konaly se tu odvody a po výcviku byli odesláni bojovat na frontu. Koncem války došlo ke vzpouře. Několik  vojáků, kteří odmítli bojovat, byli za trest zastřeleni. Po válce se kasárna stala místem, kde  se  soustřeďovali němečtí občané k odsunu. Z nedalekého krumlovského nádraží odjel  první  transport 26. února 1946,  dva vlaky po dvaceti vagónech. Celkem došlo  toho dne k odsunu  334 mužů, 705 žen a 161 dětí. Cílovou stanicí byl bavorský Furth im Wald.
Pak se počátkem padesátých let v těchto kasárnách usídlila místo wehrmachtu československá lidová armáda, motostřelecký pluk mistra Jana Husa.  Uvádí se, že počet vojáků se pohyboval v rozmezí od 1200 až 1500. Započítávali  se do počtu obyvatel města. V padesátých letech bylo vidět za plotem i pétépáky.
Kromě několika nových budov - kuchyně s jídelnou, štábní budovy a nových ubikací,   byl vybudován také   sportovní stadión s fotbalovým hřištěm, hřištěm na košíkovou  a atletická dráha.   Tělovýchovná jednota, která při této posádce vznikla,  nesla název Dukla Český Krumlov (v jednu dobu se jmenovala Palcát),   a měla i cyklistický oddíl -  středisko armádního vrcholového sportu, v němž si kroutili vojnu na kolech i reprezentanti. Působila zde rovněž posádková hudba s kapelníkem panem Polákem. Hrávala na náměstí promenádní koncerty a na Prvního máje v průvodu. V roce 1968 si sem přijeli pro vodu Rusové. Ale nedostali ji.
Odkroutil jsem si v těchto kasárnách základní vojenskou  službu a pak tu byl  i jako záložák  na vojenském cvičení. Leccos si pamatuji.
Naproti štábní budově se nacházelo  velké nástupiště, říkalo se mu  buzerplac,   kde se pochodovalo levá pravá. S tribuny tomu přihlížel velitel pluku a  štábní důstojníci.  Byla to taková šaškárna.  A nejen při tom pochodování. Ostatně různých šaškáren jsme si tenkrát užívali i  v civilu. Na vojně to bylo více klaunovské.   

Mnozí vojáci z povolání (důstojníci a praporčíci - říkalo se jim lampasáci)  chodili   „chlastat“ a hrát karty do hospody U Nádraží. Tam by byli k nalezení v případě bojového poplachu.  Vojáčci, hlavně mazáci, vyráželi načerno  opačným směrem, kolem posádkového prasečáku nebo dírou v plotě k  Rumcajsovi do vyšenské hospody. Ve sklenicích od okurek a v ešusech donesli pivo kamarádům do kasáren, aby bylo na vojně veselo a radostně se jim stříhal metr.  Na půdě plukovního zemědělského hospodářství   pobývaly občas   běhny. Vojáci, co se tam starali o prasata, jim  dodávali  proviant  a ty děvy se jim za to odvděčily po svém.
Vzpomínám,  jak   bylo nakaženo několik vojáků filckami (veš muňka). Stala se z toho mimořádná událost a  lapiduchové z ošetřovny   prováděli prohlídky ochlupení,  jestli někdo další není nakažen. Hrozilo, že by těmi filckami byla ohrožena bojeschopnost pluku a nepřítel toho mohl využít.   
Mnohé by se dalo ještě vyprávět. Třeba to, že kdosi z velících důstojníků   usoudil, že kromě střílení ze samopalu, z děla  nebo z tanku musí umět  voják československé lidové armády z krumlovských kasáren  taky si nainstalovat  prezervativ. Učila je to tady známá česká herečka. Je mi stydno  uvádět její jméno. Jestli to učila i jinde, to nevím.  
Vypráví se také zkazka o proviantním důstojníkovi, který když dostal z divizního štábu rozkaz nahlásit jim skladové zásoby  brambor pro plukovní  kuchyni, poručil několika „bažantům,“ aby brambory spočítali. Pak to číslo zaslal na velení divize. Jestli si to číslo bažanti vycucali z prstů, nikdo nevěděl.    
Taky se rozkřiklo, že náčelník  posádkové věznice když  nalezl  při ranní  kontrole na podlaze cely zápalku, tak  zařval:  „Co tady dělá ta kláda!“  Poručil přinést z pryčny deku.    Čtyři vězni ji dle jeho rozkazu pak  chytili každý za  jeden  cíp a pátý  musel z podlahy tu sirku  na povel sebrat a hodit do rozprostřené deky. Náčelník  zavelel odnést ji ven a hodit z deky do odpadkového koše. Protože  se  nedíval, tak ji vězni vyhodili, kam je napadlo.
Ale i v těchto kasárnách platilo, že vojna není kojná. O všelijaké  buzerace nebyla nouze. Základní vojenskou službu  si v tomto pluku, ale i v jiných,  odsloužilo také hodně Slováků, Češi zase na oplátku vojančili  ve slovenských kasárnách. Taková byla socialistická vojenská zvyklost.      
Brzy po listopadové revoluci se v roce 1990 z kasáren stala Výcviková základna mírových sil,  prapor rychlého nasazení  NATO.  Naverbovaní zájemci  se tady učili  střílet a anglicky.  Došlo k vybudování nových budov a ploch,   opravám a úpravám  stávajících,  např. zde vznikla moderně vybavená ošetřovna na úrovni polikliniky, v níž nechybělo ani gynekologické oddělení, rehabilitace, stomatologické ordinace a operační sál.  Zrekonstruována byla kuchyně. Postavily se nejnovější  technikou vybavené  učebny. S vrtulníkem zde přistál také prezident Václav  Havel, aby okoukl, jak to vypadá. Pod názvem UNPROFOR byla jednotkami této  základny, říkalo se jim modré barety,   uskutečněna   první mírová mise OSN ve válce v Jugoslávii.
Od roku 1997  se stal součástí této základny  Vojenský výcvikový prostor Boletice.  Dovolím  si odbočení.
Armáda měla pak zájem odkoupit v Českém Krumlově pro tuto mírovou základnu hotel Vyšehrad a zřídit v něm po úpravách kulturně společenské a hotelové  centrum.  Příslušné úřady však tyto úpravy nepovolily, zejména požadavek na dostavění jednoho patra jim vadil. Ke koupi tedy nedošlo. Hotel chátrá dál. Stal se ostudou města.
V roce 2002 se začalo mluvit o možnosti, že by armáda opustila kasárna a předala je  městu k využití. Tehdejší městská reprezentace se však snažila, aby  toto výcvikové centrum zůstalo zachováno. Vycházela zejména z toho, že zde byla vytvořena pracovní místa i pro občany města a ta by se tím ztratila. Také zásobování  proviantem,  potřebným konzumním a dalším zbožím i  útraty v restauracích  to vše mělo podstatný finanční význam pro místní podnikatele.
A co bylo dál?
Zlom nastal v roce 2007, kdy armáda kasárna opustila a ministerstvo  obrany (Organizace Vojenské lázeňské  a rekreační  zařízení)  na základě tří darovacích smluv v celkové hodnotě 282 miliónu celý areál bezplatně předalo  městu. Jednalo se o 22,5 hektarů plochy. Pro vedení Českého Krumlova tak vznikl problém co s kasárnami? Uvedu tři pokusy o jejich využití, které jsou mi známy.
Prvním  bylo vypracování  studie, že by se tento areál   zcivilnil a   vznikl zde  volnočasový parkový prostor, domov důchodců, byty, sklady a  vyčlenily se pozemky pro individuální výstavbu rodinných domů i pro potřebné objekty občanské vybavenosti. K ničemu  ale nedošlo. Uvádělo se, že problémem je   složité odkanalizování v případě nové výstavby. Zjistily se ekologické závady, zejména výrazné zamoření zeminy bývalého autoparku naftovými produkty. Areál byl zakonzervován a hlídán, několik starých a zchátralých objektů demolováno. Ani nikdo z podnikatelských subjektů či developerů neprojevil o  něj reálný zájem. Při  ceně pozemků v místě a čase tehdy obvyklé se  uvažovalo o finanční hodnotě ve výši přes sto deset miliónů korun. Čas běžel dál.
Druhá možnost využití se naskytla v roce 2013, kdy  se na vedení města obrátil dr.  Gaudenz Assenza, národností Švýcar, profesor Palackého Univerzity v Olomouci, že by se svým týmem na území těchto bývalých kasáren postupně  vybudoval kampus (vysokoškolský areál). Vznikla by University for Future (univerzita pro budoucnost), na níž by mohli studovat  zájemci o vzdělání z celého světa. A dodal, že podobnou představu vybudovat  evropskou univerzitu ve svém dominiu  měl  už v 16. století Vilém z Rožmberka.
Podle pana Assenzi  by   se jednalo o mezioborové studium. Předpokládal, že  by zde mohla vzniknout také základní a střední škola,  prostor pro výstavbu rodinných domů, avšak v jiném strukturování a lokalizaci než bylo v předchozí studii zamýšleno. Svou vizi představil na veřejné prezentaci a následně   na  jednání  zastupitelstva. Obou těchto akcí jsem se  coby zastupitel zúčastnil, zajímalo mne to.  Pan Assenza mi připadal jako  člověk, který, co se týče  vystupování a  rétoriky,  je dokonalý profík, což v praxi znamená, že aby někoho dokázal přesvědčit, musí umět   nejprve  prodat sám sebe. To dokonale zvládal. Mluvil dobře česky,  zábavně a věcně. Jeho přednes byl vyvážený a srozumitelný.  Zastupitelům se jeho univerzitní idea zalíbila. Starostu města zastupitelstvo pověřilo, aby s ním vedl další jednání s cílem  vyjasnit  zejména  financování projektu. Takový dotaz už i  při prezentaci zazněl. Pan Asssenza odpověděl,  že nejprve je nutno mít dobrou vizi, vědět co chci, pak teprve shánět a získávat peníze. Věřil, že finanční prostředky na realizaci svého projektu obdrží  zejména od Evropské unie. Na zpracování projektu už je prý získal.  Troufám si říci, že  tento  projekt se mi  jevil  s ohledem na dosavadní  nevyužití prostoru kasáren jako zajímavý.  Z těchto jednání však  vyplynulo postupně     několik otazníků a aspektů, na něž bylo zapotřebí znát konkrétní odpověď před rozhodnutím města. Jednalo se zejména o způsob a reálné zdroje financování výstavby, získání akreditace od ministerstva školství, realitu počtu studentů, financování provozu celého kampusu, jakým způsobem a za jakých podmínek by se město na tomto projektu případně  podílelo, jaká by byla jeho úloha.
Z tohoto projektu sešlo a areál zůstal  nadále nevyužit. Zlikvidovaly se zbylé dřevěné ubikace, provedly  některé terénní úpravy,  vyčištění ploch od náletů a částečně byly městem, odborem majetku, pronajímány či městem využívány některé skladovací a parkovací prostory. Zůstal i nadále ve dne i v noci hlídán.
V letošním roce  se zrodil  v pořadí třetí projekt, jak celý areál kasáren využít. Veřejnost má možnost se s ním seznámit. Měla by tam vzniknout nová městská čtvrť. Věřme, že do třetice se to podaří zrealizovat. Však už je na čase. A napadá mne, že ta nová městská čtvrť by mohla převzít třeba původní název Nový dvůr.
Jan Vaněček, českokrumlovský spisovatel
kresba Miloslav Martenek