Když v roce 2011 skončil mezinárodní projekt Medialize it, cítil Jiří Muk, jeho koordinátor, radost, že se vše podařilo, a především pak velké vyčerpání. Byl to jeho první projekt takového rozsahu, a jak se tak říká, skočil do toho po hlavě. Ve dnech 16. až 25. září 2019 došlo na pokračování nazvané jednoduše Medialize it – Part II. a Jiří byl opět u kormidla.
Jirko, které národnosti se vám letos na projektu sešly?
Češi, Slováci, Makedonci, Maďaři, Slovinci, Lotyši… Jsou to země, ve kterých jsou spolupracující organizace, se kterými máme dobré zkušenosti. Proto právě z těchto zemí k nám na mezinárodní projekty přijíždějí mladí lidé nejčastěji.
Navazuje Medialize it – Part II. na první ročník?
Určitě ano, jen jsme ho ještě rozšířili. Filozofií bylo propojit interkulturní vzdělávání, média a řemeslné činnosti, přičemž jedním z cílů bylo účastníkům zpřístupnit již takřka zapomenutá, respektive méně obvyklá řemesla. Vlastně skrz moderní média propojujeme řemesla a poznávání jednotlivých národností…
Každý den se konal večer zaměřený na jednu národnost… Jaká byla jejich náplň?
Už před projektem si měli účastníci připravit prezentaci své země. Není to ale žádná nuda, naopak legrace, protože nechybí národní tance, jídla, kvízy, zkrátka jde o originální formu, jak poznat zemi toho druhého. Mimochodem Lotyši přivezli moc dobré párečky, Slováci halušky a samozřejmě také tatranský čaj.
A co prezentovali Češi?
Řízek s bramborovým salátem. A také jsme ostatním dali ochutnat krumlovské pivo…
Chutnalo?
Prý jo. (úsměv)
Byli letošní účastníci už někdy dříve v České republice?
Půlka z nich ano, ale v Českém Krumlově nikdo z nich. Zapůsobil na ně úžasně, byli několikrát v centru a myslím, že si město naplno užili. V pátek jsme měli dokonce poznávací hru, která byla opět založena na legraci, zkoušeli jsme, kam až dokáží zajít. Třeba se vyfotit s vodákem, navštívit starostu, prostě cokoliv, aby Český Krumlov zažili i jinak, než po tradiční turistické stránce. Nechtěli jsme, aby byli pasivní.
První ročník ti dal zabrat, proto mě překvapilo, že ses pustil do pokračování, byť až po osmi letech. Zapomněl jsi, jak náročné to tehdy bylo?
Bylo to fakt divoké… Nevěděl jsem, do čeho se pouštím. Ale dopadlo to dobře a rád na to vzpomínám. A proč pokračování? Prostě jsme si s ředitelem CPDM Vlastou Kopečkem řekli, že do toho zase půjdeme. Že máme co nabídnout. Myslím, že můžeme být s výsledkem projektu spokojení. Sešla se fakt dobrá skupina lidí, někdo byl možná temperamentnější, hlasitější, ale jako parta byli kompaktní. Zároveň mezi účastníky nebyla jazyková bariéra, všichni byli komunikativní. Abych to shrnul – jim se to líbilo, nám se to líbilo. Bylo to fajn. Mimochodem z každé země bylo pět účastníků, z nichž vždy jeden byl odpovědným vedoucím. Důležité je zmínit, že se projekt uskutečnil díky podpoře Erasmus+.
Ty jako koordinátor jsi musel být s účastníky celých deset dní?
Přesně tak. A v tom je právě ta náročnost, protože plánuju aktivity, dělám workshopy, řeším provozní věci, jako je třeba doprava, a tak dále.
Projekt se prezentuje jako výměna evropské mládeže, což může být matoucí…
Máš pravdu. Někdo si může myslet, že jde o výměnu jako takovou, ale naším cílem je výměna zkušeností. Na tom je celý projekt postaven.
Líbí se mi, že do projektu zapojujete i Rádio ICM (projektové pracoviště CPDM), což musí být pro účastníky fajn zážitek. Jak se cítí v roli moderátorů?
Baví je to. Moc. Docela se do toho vžívají a někteří jsou fakt dobří. Rádio ICM využíváme pro projekty pravidelně a vždy je na ně fajn odezva. Je to oblíbená součást například tradičního podzimního Média kempu, který se uskuteční i letos – v termínu od 17. do 20. října. Pokud by někdo chtěl proniknout do tajů žurnalistiky, rádií, fotografování a animovaného filmu, může se hlásit.
Rozhovor vedl Václav Votruba