Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.
Letiště České Budějovice – kouřová clona a kde je zdravý rozum?
07. února 2020 / Dalibor Uhlíř
Logistika se mění před očima, je potřeba se připravit na budoucí trendy!
20. ledna 2020 / Zdeňka Lovčí
Dělá to BUM! a město je na to bezzubé. Anebo ne?
02. prosince 2019 / Martin Střelec
Wintonovo dítě - Příběh židovské dívky
09. listopadu 2019 / Jan Vaněček
Potřebujeme opravdu Management Plán historického centra a podobné další studie?
01. listopadu 2019 / Jiří Čtvrtník
„Peníze tečou proudem do městské kasy.“
31. října 2019 / Zdeněk Duspiva
Otevřený dopis Sdružení cestovního ruchu Český Krumlov
28. října 2019 / Jaroslav Berka
ROZHOVOR: Jiří Muk: Projekt Medialize it je o mezinárodní výměně zkušeností
27. září 2019 / Jiří Muk
Povídání o čističce a fajnym chłopakovi
21. září 2019 / Jan Vaněček
Finanční úřad v Kaplici neskončí
23. srpna 2019 / Pavel Talíř
Dopisové přítelkyně (Pen Friends)
16. července 2019 / Jan Vaněček
Milí Krumlováci, rozmohl se nám tady takový nešvar...
29. května 2019 / Jaroslav Berka
Umělci média potřebují - projekt UNES-CO Kateřiny Šedé a jeho mediální ohlasy
26. dubna 2019 / Zdeněk Duspiva
Jak dál s rozvojovým fondem?
25. února 2019 / Zdeněk Duspiva
Gymnázium v Kaplici má šanci
18. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Připomínky opozičních zastupitelů k materiálu zastupitelstva o koupi ČOV [DOKUMENT]
17. února 2019 / ČK opozice
Podnikat během studia?
09. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Rozpočet města v rozporu s přáním koalice
03. ledna 2019 / Miroslav Máče
Vyjádření českokrumlovské koalice k memorandu opozice ze dne 27. 11. 2018 [DOKUMENT]
03. ledna 2019 / ČK koalice
Co mne napadá? Kultura je péče o duši
14. prosince 2018 / Jan Vaněček
ROZHOVOR: Ředitelka GEU Kaplice Zdeňka Lovčí: Rodinná atmosféra na škole není žádné klišé
12. prosince 2018 / Jan Bohdal
(Také) českokrumlovský spisovatel a lékař Ladislav Ptáček by se letos dožil 110 let
29. listopadu 2018 / Jan Vaněček
Volbami to nekončí. Naopak
10. října 2018 / Jaroslav Berka
Divadlo s nejvyšším stropem
14. září 2018 / Jan Vaněček
Pozoruhodný říční druh: NEOVODÁK
13. září 2018 / Václav Král
Český Krumlov a UNESCO & UNES-CO
07. září 2018 / Jan Vaněček
Stanovisko ke kopírování části programu politických stran před komunálními volbami
07. září 2018 / Petr Šandera
Jak se žilo, žije a hlavně jak se nám občanům bude v Českém Krumlově žít?
16. srpna 2018 / Jiří Čtvrtník
Recept nejen pro Krumlováky: Mám málo peněz – co s tím?
04. června 2018 / Markéta Drdová
K projektu Unes-Co Kateřiny Šedé
12. dubna 2018 / Václav Král
Našemu městu chybí již řadu let vizionář
23. února 2018 / Miroslav Páral
ROZHOVOR: Jak podpořit zaměstnanost pracovníků v Krumlově? Nástroje jsou omezené, uvědomuje si Město Český Krumlov
09. února 2018 / Jan Bohdal
ROZHOVOR: Prakticky nevidím rozdíl v kvalitě výuky v Kaplici v porovnání s tím, jak se předměty učí na vysoké škole, říká ředitel kaplického gymnázia, ekonomické školy a učiliště Ladislav Šolc
26. ledna 2018 / Jan Bohdal
Krumlováci: Chceme vědět, jak se vám ve městě žije
30. prosince 2017 / Jaroslav Berka
Český Krumlov FREE.......
28. prosince 2017 / Zdeněk Duspiva
PŘEČETLI JSME ZA VÁS: Cíl dopravní koncepce města Český Krumlov: Integrace hromadné dopravy
26. prosince 2017 / Jan Bohdal
Můj opojný Český Krumlov
26. prosince 2017 / Václav Král
Můj opojný Český Krumlov26. prosince 2017 16:42 / Autor: Václav Král
Stalo se mi „to“ někdy ke konci června ‘98. Z dnešního pohledu jasná iniciační dávka.  Bez varování přímo do tepny. Krumlov jsem poprvé navštívil oné magické noci v zahajovací den Slavností pětilisté růže. Na něco takového může být nevarovaný člověk sotva připraven. Ocitám se v kulisách středověkého reje. Nejživější sen v bdělém stavu. Kdo ví, pochopí... Sotva jsem se po pár dnech vzpamatoval, profesorka dějin umění přichází s oznámením: Jedeme na prohlídku unikátního barokního divadla na  krumlovském zámku. Dávka druhá. Přestože avizovaná, pecka přesně mezi oči. Jde to se mnou z kopce. Kdo ví, pochopí... Dávka třetí. Jedu do Krumlova na pracovní pohovor. Přivandrovalec z Chebu, který pobývá v Budějovicích, hledá po škole své první uplatnění v cestovním ruchu. Šance na práci v jihočeské Unesco perle. Já a Český Krumlov coby novodobý jižní melting pot. Cestou z autobusového nádraží uzřím maják krásy – pro mě posvátnou zámeckou věž. Jako na dlani. Podlomí se mi kolena. Její kónické a ikonické tvary zdobí saténově starorůžová pokožka s počítadlem času a bohatou mystickou výzdobou. Budiž ke mně milosrdné, světlo denní. Kráčím v ústrety svému krumlovskému osudu. Dávka čtvrtá: Vzali mě. Začíná produktivní éra mého profesního života. Jsem kojencem na prsu své nové alma mater – živné půdy krumlovské. Můj fackovaný Krumlov Laskavý čtenář snad promine pár předchozích emocionálnějších vět. Ve čtyřiceti už podléhám sentimentu snadněji. Pryč jsou časy, kdy jsem myší dírou na zádech tahal neforemný nasáklý raft, abych s kamarády opakovaně projel smyčku kolem centra. Fasády jsou opravené, hlavní památky více či méně renovované, ulice pulsují životem, ve výkladních skříních liduprázdných zlatnictví podezřele září jantarové polodrahokamy. Otáčivé hlediště v zámecké zahradě vesele prosperuje navzdory nedodrženému starému závazku vůči Unescu. Krumlov paradoxně mládne, ochotně ustupuje tlaku doby a otevírá náruč čemusi původně nezamýšlenému. Kouzlo zůstává a přece mizí. Nevím, zda je to žádoucí. Jistě však nevyhnutelné. Z podnikatelského hlediska je Krumlov již dávno „krvavým oceánem“ – konkurenti (čti žraloci) se navzájem požírají. Původní čisté nadšení vystřídal cynismus. Z pověstného koláče chce každý ukousnout co nejvíce, třebaže lačných úst přibývá. Meze absorpční kapacity služeb ve špičkách praskají ve švech. K tomu dostává zabrat i Vltava. V létě se stává doslova dálnicí - absurdní karikaturou  původní romantiky. Věk plastových lodí dělá z hrstky dříve privilegovaných pravých vodáků dav neomalených opilců. Krumlováci turistům a tím spíše vodákům spílají, jsou jim trnem v oku. Ačkoli právě turisté a vodáci představujíznačnou kupní sílu, která Krumlov z nemalé části živí. V sezóně je město obležené turisty a vodáky, v zimě hladoví, provozovny zavírají. Zimní večerní centrum je městem duchů. Snadněji než rohlík nebo čtvrtka chleba je k sehnání šestikarátový prsten s briliantem. Zahraniční turisté se opakovaně diví, proč se personál ve službách málo usmívá. Úsměv jako bonus k dobrému pocitu. Spropitné naruby. Jak úsměvné! Kdo v sezóně ve službách působí, po pár prvních měsících mu dochází dech. A musí vydržet až do konce. Rok co rok. Za krátkou dobu je třeba narejžovat co nejvíc. Nároky se stupňují, funkce se kumulují. Profesionalita managementu pokulhává, klín se vytlouká klínem. Pod tlakem a při stovkách hodin přesčasů úsměv na rtech přirozeně mizí. Ať chceme nebo ne, stále se nacházíme v ranější fázi české verze   kapitalismu. Není na tom nic nelogického. Peníze jsme nadšeně usadili na piedestal a nyní k nim vzhlížíme. Bůh s mým Krumlovem :-) Václav Král, České Budějovice