Všechno, co jste chtěli vědět o Krumlově, ale báli jste se zeptat.
Bílá paní krumlovská
07. srpna 2021 / Jan Vaněček
První český (krumlovský) Národní výbor
24. července 2021 / Jan Vaněček
Parkování na Plešivci a špatný stav povrchů na tomto krumlovském sídlišti řeší město operativně dle požadavků, potřeb a kapacity. „V současné době zde nic nového neplánujeme,“ říká tisková mluvčí Petra Nestávalová
05. července 2021 / Jan Bohdal
Nejen o Šibeničním vrchu
02. července 2021 / Jan Vaněček
Poznámka k využití bývalých krumlovských kasáren
14. června 2021 / František Mikeš
Významné kulatiny režisérky Inge Švandové
24. května 2021 / Jan Vaněček
Blue Moon
08. března 2021 / Jan Vaněček
Ústavní soud a volby
05. února 2021 / František Mikeš
Poučení z případu Florián
21. ledna 2021 / Jan Bohdal
Pochybnosti nad investicí do čističky?
15. ledna 2021 / František Mikeš
Průtahy s kauzou Čapí hnízdo
11. ledna 2021 / František Mikeš
V krizi se projeví síla a efektivnost státu při eliminaci krizových jevů
06. ledna 2021 / František Mikeš
Hraniční pásmo
21. prosince 2020 / Jan Vaněček
Migrace a volby
13. listopadu 2020 / František Mikeš
Koupit nebo nekoupit ČOV a „Obchvatný kanál“?
20. června 2020 / Antonín Princ
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Budoucnost ve světě ojedinělé open air divadelní scény v Českém Krumlově
08. června 2020 / František Mikeš
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Quo vadis, otáčko?
08. června 2020 / Jan Vaněček
Povídka z knihy Veselosti z krumlovského Česka: Děda Šeda
31. května 2020 / Jan Vaněček
OTÁČIVÉ HLEDIŠTĚ: Reakce na vystoupení místostarosty Martina Háka v ČT k připravované opravě otáčivého hlediště
31. května 2020 / František Mikeš
K tématu nákupu čistírny odpadních vod
24. května 2020 / František Mikeš
Jak dál rozvíjet majetek města?
18. května 2020 / František Mikeš
Vzpomínka na Františka a Dagmar Vaněčkovy
14. května 2020 / Jan Vaněček
Ředitelka Krajské hygienické stanice Kvetoslava Kotrbová: Je důležité zachovat klid a dodržovat pravidla, která jsou nastavena. Jen tak to zvládneme
24. března 2020 / Jan Bohdal
Služby cestovního ruchu budou jednou z nejpostiženějších oblastí, říká VÁCLAV STÁREK
22. března 2020 / Vojtěch Berka
Dokument: KRIZOVÝ PLÁN KRUMLOVÁCI 2020
17. března 2020 / Vojtěch Němec, Václav Velek
Letiště České Budějovice – kouřová clona a kde je zdravý rozum?
07. února 2020 / Dalibor Uhlíř
Logistika se mění před očima, je potřeba se připravit na budoucí trendy!
20. ledna 2020 / Zdeňka Lovčí
Dělá to BUM! a město je na to bezzubé. Anebo ne?
02. prosince 2019 / Martin Střelec
Wintonovo dítě - Příběh židovské dívky
09. listopadu 2019 / Jan Vaněček
Potřebujeme opravdu Management Plán historického centra a podobné další studie?
01. listopadu 2019 / Jiří Čtvrtník
„Peníze tečou proudem do městské kasy.“
31. října 2019 / Zdeněk Duspiva
Otevřený dopis Sdružení cestovního ruchu Český Krumlov
28. října 2019 / Jaroslav Berka
ROZHOVOR: Jiří Muk: Projekt Medialize it je o mezinárodní výměně zkušeností
27. září 2019 / Jiří Muk
Povídání o čističce a fajnym chłopakovi
21. září 2019 / Jan Vaněček
Finanční úřad v Kaplici neskončí
23. srpna 2019 / Pavel Talíř
Dopisové přítelkyně (Pen Friends)
16. července 2019 / Jan Vaněček
Milí Krumlováci, rozmohl se nám tady takový nešvar...
29. května 2019 / Jaroslav Berka
Umělci média potřebují - projekt UNES-CO Kateřiny Šedé a jeho mediální ohlasy
26. dubna 2019 / Zdeněk Duspiva
Jak dál s rozvojovým fondem?
25. února 2019 / Zdeněk Duspiva
Gymnázium v Kaplici má šanci
18. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Připomínky opozičních zastupitelů k materiálu zastupitelstva o koupi ČOV [DOKUMENT]
17. února 2019 / ČK opozice
Podnikat během studia?
09. února 2019 / Zdeňka Lovčí
Rozpočet města v rozporu s přáním koalice
03. ledna 2019 / Miroslav Máče
Vyjádření českokrumlovské koalice k memorandu opozice ze dne 27. 11. 2018 [DOKUMENT]
03. ledna 2019 / ČK koalice
Co mne napadá? Kultura je péče o duši
14. prosince 2018 / Jan Vaněček
ROZHOVOR: Ředitelka GEU Kaplice Zdeňka Lovčí: Rodinná atmosféra na škole není žádné klišé
12. prosince 2018 / Jan Bohdal
(Také) českokrumlovský spisovatel a lékař Ladislav Ptáček by se letos dožil 110 let
29. listopadu 2018 / Jan Vaněček
Volbami to nekončí. Naopak
10. října 2018 / Jaroslav Berka
Divadlo s nejvyšším stropem
14. září 2018 / Jan Vaněček
Pozoruhodný říční druh: NEOVODÁK
13. září 2018 / Václav Král
Český Krumlov a UNESCO & UNES-CO
07. září 2018 / Jan Vaněček
Stanovisko ke kopírování části programu politických stran před komunálními volbami
07. září 2018 / Petr Šandera
Jak se žilo, žije a hlavně jak se nám občanům bude v Českém Krumlově žít?
16. srpna 2018 / Jiří Čtvrtník
Recept nejen pro Krumlováky: Mám málo peněz – co s tím?
04. června 2018 / Markéta Drdová
K projektu Unes-Co Kateřiny Šedé
12. dubna 2018 / Václav Král
Našemu městu chybí již řadu let vizionář
23. února 2018 / Miroslav Páral
ROZHOVOR: Jak podpořit zaměstnanost pracovníků v Krumlově? Nástroje jsou omezené, uvědomuje si Město Český Krumlov
09. února 2018 / Jan Bohdal
ROZHOVOR: Prakticky nevidím rozdíl v kvalitě výuky v Kaplici v porovnání s tím, jak se předměty učí na vysoké škole, říká ředitel kaplického gymnázia, ekonomické školy a učiliště Ladislav Šolc
26. ledna 2018 / Jan Bohdal
Krumlováci: Chceme vědět, jak se vám ve městě žije
30. prosince 2017 / Jaroslav Berka
Český Krumlov FREE.......
28. prosince 2017 / Zdeněk Duspiva
PŘEČETLI JSME ZA VÁS: Cíl dopravní koncepce města Český Krumlov: Integrace hromadné dopravy
26. prosince 2017 / Jan Bohdal
Můj opojný Český Krumlov
26. prosince 2017 / Václav Král
Bílá paní krumlovská07. srpna 2021 07:22 / Autor: Jan Vaněček

(Povídka z knihy krumlovského spisovatele Jana Vaněčka s názvem Veselosti z krumlovského Česka)
Farář Zborovský začal hrát na varhany a svatební obřad na krumlovském zámku mohl začít. Páter pracoval na zámku jako pokladník, měl však přání stát se kastelánem  na hradě v  Rožmberku. „Kdepak kastelánem, nechte si tyhle choutky rychle zajít!“ řekli mu  soudruzi na okresním národním výboru. „Nejste ve straně, soudruhu faráři! Chápejte, to musí vykonávat marxista,  politicky  vyspělej.“
Přítomen svatebnímu obřadu byl zámecký fotograf pan Štindl, který  slíbil snoubencům předat ještě ten den kvečeru svatební fotky v albu. Netrpělivě čekal, až to začne, aby vše stihl a neměl velké hoňky, jak s oblibou říkával takovému fotografickému fofru. Být připraven, jen na tom záleží, jak pravil Shakespeare. To on s fotoaparátem  byl.
Když skončil svatební tyátr ve Schwarzenberských pokojích zámku, procházeli novomanželé chodbou kolem  zlatého kočáru, kterým se v roce 1638 vezl Jan Antonín z Eggenbergů v Římě na audienci k papeži v zastoupení císaře. Zatímco si snoubenci a svatebčané prohlíželi ten vznešený exponát, zjevila se tam znenadání Bílá paní. Šla jim v ústrety poblahopřát k sňatku a nabídla ochutnat medovou kaši, aby byli v životě šťastní. „Takovou zázračnou moc ta kaše má, věřte mi,“ řekla na vysvětlenou. A poučila je, že vše, co kolem sebe na zámku vidí, je původní. I ty pavučiny.
Šestičlenná zámecká garda, složená ze studentů gymnázia, doprovodila svatebčany na Plášťový most. Připojil se Petr   Vok, povoláním veterinář, a Marie Terezie v podání ředitelky  zámku, jež si tuto urozenou dámu oblíbila, přestože císařovna neměla s krumlovským zámkem nikdy co do činění. Ani náhodou.

Večer byla pak ta  bílá paní alias Božena Barvířová (Krausová), účetní na zámku,  k vidění na zámecké věži, oblečená do svých svatebních šatů, kokrhel na hlavu byl jejím dílem. Třikrát se na ochozu zjevila. Prošla kolem dokola a zmizela. Každý den musela vyšlápnout na věž sto šedesát schodů. Kdyby se to za  celou dobu sečetlo, došla  by prý až do nebe.
Lidé vycházeli z domů, z hospod a postávali na ulicích nebo u oken i na balkónech, aby ji spatřili. Se zájmem na věž pohlíželi po představení návštěvníci otáčka, když kolem  procházeli. Dokázala oživit město a pobavit lid.
Po čase ji pojednou začala konkurovat ještě jedna bílá paní. Několikrát se zjevovala na zámeckém balkoně nad Vltavou. Krumlovští občané se divili, kde se najednou vzaly na zámku dvě bílé paní. Mysleli, že se asi jedná o skutečnou Perchtu, Bílou paní rožmberskou. Dokonce vznikly obavy, aby mezi oběma dámami nenastala různice na téma, kdo je kdo? Nedošlo k tomu. To jen jeden z místních vtipálků, budoucí věhlasný advokát, si na koště pověsil bílé prostěradlo a tajuplně se potmě producíroval na balkóně. Brzy se to  ale provalilo, tak toho zanechal. Ale  i on vešel  do dějin města jako bílá paní.
Také na hradě Rožmberk se bílá paní objevila, když tam byla pořádána velkolepá turistická svatba. K vidění bylo hodně zvědavců. Turistickou nevěstu nesli čtyři vojáci základní služby na honosných nosítkách, v nichž kdysi nosívalo služebnictvo  kněžny a urozené dámy i pány, aby jim šetřili nohy. Mnozí přihlížející se však podivovali, proč nejde pěšky, když je turistka. Na dotaz jednoho takového zvědavce,  odpověděla, že ji tlačí boty, nohy z toho má samý puchýř. Už aby bylo po všem.
*
Byl červnový den roku 1968. Bílé paní Barvířové zemřel otec, nosila smuteční černou pásku a rukavice. Podle zkazky o Perchtě černá barva  zvěstovala, že se něco zlého stane.
A skutečně se stalo. Pověst měla pravdu. Zanedlouho  se na krumlovském náměstí objevily ruské tanky. Paní Barvířová vystoupila se třemi pomocníky na věž a začali na protest zvonit jako na poplach ke stávce. Za nejvyšší zvon, který byl ve věžičce, tahal pan Samek, zámecký medvědář. Vždy pět minut, pak byla pět minut pauza. A tak se to opakovalo. 
Když  ruské tanky z náměstí odjely, zvoníci pak zanechali vyzvánění. Skoro jim to přišlo líto, zvonění je bavilo. 
Prvním raněným Krumlovákem při této vojenské invazi byl geodet pan Hrbek, který také usilovně zvonil. Když sestupoval po schodech z věže, praštil se nešťastně do hlavy o kamennou zárubeň a krvácel. Kromě základního ošetření byl mu také jako první pomoc poskytnut  bílou paní alkoholický nápoj proti bolesti. Požadoval ještě druhou pomoc. Bolest ho přešla až po třetí pomoci.  Pro jistotu ještě zašel do blízké restaurace, aby si ta bolest zase bolet nerozmyslela.
Druhým zraněným byla ředitelka zámku. Spadla z křesla v kanceláři, na němž seděla v očekávání, že zámek přijdou obsadit Rusové. Ta však požití  alkoholického nápoje po tom pádu odmítla.   
*
Po roce, na výročí srpnové okupace spojeneckých vojsk, nazývané bratrskou pomocí,  spadl v zámeckém příkopu (medvědáriu) velký strom. Policajti si mysleli, že to udělal naschvál nějaký třídní nepřítel nebo oportunista na protest  proti okupaci. Vyslýchali zaměstnance, i bílou paní, ale nic se nedozvěděli. Jenom to, že kdo by si asi troufl slézt k medvědům a pobýval mezi nimi! To by musel být skutečně magor! Určitě by si na něm pochutnali, zvláště, když by jim chtěl povalit strom, na který rádi lezli. A že by si  to tedy mohli zkusit, když najdou v sobě dost odvahy a vlezou tam.  A  ať se jich tam  pak zeptají, kdo to udělal, jak to bylo? Policajtům se ale do příkopu nechtělo. Nakonec jako pachatele obvinili medvěda. Sepsali o tom protokol. Souzen ale nebyl.
Kresba: Miloslav Martenek
Knihu si lze vypůjčit v městské knihovně